V červenci 1966 našla matka Bobbyho Fullera mrtvého v autě před jeho apartmánem v Los Angeles. Kolem úst měl stopy zaschlé krve, oblečení nasáklé benzínem, v pravé ruce gumovou hadičku na přesávání paliva. Policie případ uzavřela jako sebevraždu, ještě dřív, než někdo stačil pořádně sebrat otisky prstů.
Bobby Fuller měl tehdy třiadvacet a za sebou jeden z největších hitů sezóny. Přesto se o něm dnes ví překvapivě málo, hlavně když vezmeme v úvahu, jakou stopu jeho hudba zanechala. Na Karaoketexty chceme připomenout příběh muže, jehož písně přežily svého autora o desítky let a jehož smrt dodnes vyvolává víc otázek než odpovědí.
Z El Pasa do LA: impresário, který neměl šanci vyhrát
Na začátku šedesátých let byl Bobby Fuller v texaském El Pasu místní pojmem. Vedl vlastní klub Bobby Fuller’s Teen Rendezvous, měl kapelu The Fanatics, provozoval label Exeter Records a ještě k tomu organizoval turné. Všechno to zvládal jako teenager. Bylo zřejmé, že umí věci rozjet. Jenže El Paso bylo malé a jeho ambice byly někde jinde.
V roce 1965 proto zamířil do Los Angeles. The Fanatics se tam dostali pod křídla Boba Keana – uhlazeného producenta s vazbami na organizovaný zločin, konkrétně na muže přezdívané ‚Handsome Johnny‘ a ‚The Chin‘. Kapela podepsala smlouvu s jeho labelem Del-Fi Records a začala vystupovat jako The Bobby Fuller Four. Cena za vstup do většího světa? Kompromisy. Payola, protislužby, nekonečné přátelské poplácávání po ramenou, které nebylo zase tak přátelské.
Druhý singl, coververze skladby I Fought The Law od Sonnyho Curtise, vyšel koncem roku 1965 a na začátku roku 1966 se dostal do americké Top 10. Fuller svůj styl označoval jako „border sound“: texaský rockabilly, mexické rytmy, twangy surfové kytary. Merseybeatu se záměrně vyhýbal a na krku nosil surfařský kříž jako svůj malý symbolický štít proti britské invazi.
Setkání, které se nikdy nekonalo
V létě 1966 se Fuller Four vrátili z úmorného tříměsíčního turné. Kapela byla na hraně rozpadu. Bobby už měl dost Keana, který mu bez svolení přidával do nahrávek smyčce a tlačil ho do role sólového popového zpěváka. Fuller dal jasně najevo, že chce skončit a vrátit se do Texasu, kde měl svůj vlastní svět.
Na 16. července bylo svoláno velké jednání o další budoucnosti. Toho odpoledne ale Fullerovu matku čekalo něco jiného. V zaparkovaném oldsmobilu před synovým apartmánem našla jeho tělo. Zaschlá krev kolem brady a úst. Uhlazeně oblečený, ale s rozcuchanými vlasy nasáklými benzínem. V pravé ruce gumová hadička. Rychle sepsaná pitevní zpráva uzavřela věc jako sebevraždu po požití půl galonu benzínu. Policie případ uzavřela a ani neodebrala otisky prstů.
Otázky, které nikdo pořádně nezodpověděl
Jenže některé detaily prostě nesedí. Auto půl hodiny před nálezem stálo jinde, přesto tělo vykazovalo pokročilou posmrtnou ztuhlost. Bob Keane si navíc měsíc před Fullerovou smrtí sjednal na zpěváka životní pojištění ve výši 800 000 dolarů. A pak je tu ještě jedna okolnost, kterou je těžké ignorovat: Fuller byl třetím umělcem pod Keanovým vedením, který zemřel za záhadných nebo sporných okolností. Před ním to byli Richie Valens a Sam Cooke.
Případ už nikdy nebyl pořádně znovu otevřen. Keane zemřel v roce 2009 a případné odpovědi si odnesl s sebou.
Zdroje: Autorský text, Classic Rock Magazine, Wikipedie, Wikipedie, uDiscover Music
Proč videoklip Sinéad O’Connor k „Nothing Compares 2 U“ obsahuje jen záběr na zpěvaččinu tvář
