Slavný Lennonův výrok se dodnes připomíná jako chvíle, kdy se z hudební zábavy stala kulturní a náboženská přestřelka.
Bylo 4. března 1966. John Lennon seděl a dával rozhovor pro londýnský Evening Standard a mezi řečí pronesl větu, která se o pět měsíců později změnila v jeden z největších mediálních skandálů v dějinách populární hudby. V Británii to tehdy prošlo bez větší odezvy. V Americe to na sebe vzalo podobu rouhání, jak jsme na Karaoketexty zaznamenali.
Věta, která v Londýně zapadla
V původním rozhovoru Lennon nepůsobil dojmem člověka, který by chtěl něco provokativně hlásat. Spíš komentoval proměnu společnosti a roli náboženství, která v ní slábla. „Křesťanství zanikne. Bude se smršťovat a mizet. Jsme teď populárnější než Ježíš,“ řekl tehdy. Ve stejné konverzaci padla mimochodem ještě zmínka o gorilích kostýmech a automobilových telefonech. Britský tisk si věty všiml, ale dál se to příliš nerozebíralo. V kontextu šlo o ironii, ne o útok na Krista.
Jenže to, co v Londýně zůstalo jednou z řady poznámek, se dostalo do amerického teenagerského magazínu DATEbook. A tam už bylo všechno vytržené z původní souvislosti. Zůstala jen věta: „Jsme populárnější než Ježíš.“ Bez ironie, bez vysvětlení, bez zbytku rozhovoru.
Pálení desek a věčný bojkot
Reakce přišla z amerického Jihu rychle a tvrdě. Rozhlasové stanice vyhlásily bojkot všech beatlesáckých nahrávek, minulých, současných i těch, které teprve měly přijít. Dva moderátoři z birminghamské stanice WACI v srpnu 1966 vyzývali posluchače, aby přinesli desky i veškerý merch kapely na čtrnáct sběrných míst rozesetých po Alabamě. Cíl byl zřejmý: všechno spálit.
Jenže Beatles byli tehdy na samém vrcholu. Pouhé dva roky předtím, v únoru 1964, sledovalo jejich první vystoupení v americké televizi v pořadu Ed Sullivan Show přes 70 milionů diváků. To bylo podle National Museums Liverpool zhruba 60 procent tehdejší televizní sledovanosti v USA. Kapela z Liverpoolu doslova přepsala americké hitparády: zatímco v roce 1963 se na tamních žebříčcích prosadil jediný britský interpret ze 114 zařazených, v roce 1965 jich bylo už 36 ze 110. A pak přišla jedna Lennonova věta, která to celé na chvíli převrátila.
Lennon později připustil, že ho zprávy o pálení desek zasáhly. „Když začali pálit naše desky, byl to skutečný šok,“ řekl. „Nemohl jsem žít s vědomím, že jsem do světa přidal další kousek nenávisti. Tak jsem se omluvil.“
Omluva, která nebyla kapitulací
Na tiskové konferenci v Chicagu se Lennon své myšlenky nevzdal. Jen přiznal, že ji formuloval způsobem, který spíš zamotal hlavu, než aby něco vysvětlil. „Nejsem proti Bohu, proti Kristu ani proti náboženství. Neříkal jsem, že jsme větší nebo lepší. Věřím v Boha, ale ne jako v jednu konkrétní věc, ne jako ve starce na obloze. Je mi líto, že jsem to řekl. Nikdy jsem to nemyslel jako protináboženský útok,“ řekl.
Skandál už ale běžel naplno. A s ním i symbolický konec éry Beatlemanie, té bezstarostné vlny, která Ameriku zasáhla v roce 1964. Kapela odehrála poslední turné právě v létě 1966 a v srpnu téhož roku se navždy rozloučila s koncertním pódiem. Zbývaly jí ještě čtyři roky společné práce ve studiu. Pak už konec.
Zdroj: Autorský text, BeatlesInterviews, Wikipedie, CBSNews, National Museums Liverpool
Nenáviděl ji ještě před nahráváním: John Lennon a jeho skrytý odpor k jedné z nejslavnějších písní Beatles
