Některé hity zní podezřele povědomě, a ne vždy jde o náhodu. Hudební průmysl zná desítky případů, kdy se za slávou skrývala cizí melodie.
Kde končí inspirace a začíná plagiátorství? V hudbě někdy stačí několik tónů, výrazná basová linka nebo melodie, která až příliš připomíná starší hit, a z úspěšné písně je rázem předmět soudního sporu. The Verve, Radiohead, Coldplay nebo Oasis se o tom přesvědčili na vlastní kůži, jak jsme se na Karaoketexty rozhodli ukázat. Některé kauzy skončily milionovými odškodněními, jiné dohodou za zavřenými dveřmi. A občas se ukázalo, že i kapela obviněná z kopírování měla sama podobný problém se starší skladbou.
Bitter Sweet Symphony: dvacet dva let bez autorských příjmů
Kauza The Verve a jejich nejslavnější skladby patří k těm nejtvrdším, které se v hudebních sporech připomínají dodnes. Richard Ashcroft použil ve skladbě Bitter Sweet Symphony orchestrální smyčku z nahrávky The Last Time od Andrew Loog Oldham Orchestra, která vycházela z písně Rolling Stones. Jen několik vteřin cizí hudby. Výsledek? Kvůli sporu o práva připadaly příjmy z autorských práv dlouhá léta Micku Jaggerovi a Keithu Richardsovi, kteří byli uvedeni jako spoluautoři. Ashcroft tak přišel o významnou část výnosů ze svého největšího hitu.
Zlom přišel až v roce 2019. Jagger a Richards tehdy převedli svá práva zpět na Ashcrofta a souhlasili s tím, aby byl uveden jako jediný autor skladby. BBC jejich krok popsala jako velkorysé gesto. Tento případ se od té doby vytahuje pokaždé, když se mluví o samplech a povoleních. I krátký úryvek cizí nahrávky může mít pro hudebníky zásadní finanční důsledky.
Blurred Lines: když soud řeší podobnost
Spor kolem skladby Blurred Lines sledoval skoro celý hudební svět. Robin Thicke a Pharrell Williams proti dědicům Marvina Gaye – už samotné obsazení stačilo na titulky. Gayeova rodina tvrdila, že hit z roku 2013 příliš připomíná diskotékovou klasiku Got to Give It Up z roku 1977. Nešlo přitom o doslovně převzatý text nebo jednoznačně totožnou melodii, ale především o podobnost hudebního charakteru obou skladeb.
Porota dala nakonec za pravdu Gayeovým dědicům. Původní náhrada škody a podíl na ziscích v celkové výši přibližně 7,4 milionu dolarů byly později sníženy zhruba na 5,3 milionu. Rozhodnutí následně potvrdil odvolací soud. Případ vyvolal v hudební branži velkou debatu o hranici mezi inspirací a kopírováním. Pharrell Williams vysvětloval, že při psaní skladby čerpal z atmosféry konce sedmdesátých let. Rozsudek ale neznamená, že lze vlastnit celý hudební styl nebo obecnou náladu – soud řešil konkrétní nárok na porušení autorských práv.
Radiohead, Lana Del Rey a řetěz, který nikdo nečekal
V lednu 2018 Lana Del Rey veřejně oznámila, že Radiohead podnikají právní kroky kvůli podobnosti její písně Get Free s jejich singlem Creep z roku 1992. Vydavatelství Warner/Chappell ale popřelo, že by byla podána žaloba, a potvrdilo, že se řeší požadavek na připsání autorského kreditu autorům Creep. Del Rey později uvedla, že je věc uzavřená.
Na celé věci je zvláštní hlavně to, že Radiohead sami dobře věděli, jak podobné spory vypadají. Creep má nápadně blízko ke skladbě The Air That I Breathe, kterou napsali Albert Hammond a Mike Hazlewood. Známá verze od The Hollies vyšla v roce 1974 a autoři získali v souvislosti s Creep autorský kredit i podíl na výnosech. Jeden hudební spor se tak přilepil na druhý a vznikl řetěz, který by si scenárista možná ani nevymyslel.
Vanilla Ice a basová linka, která stála jmění
Ice Ice Baby se v roce 1990 nedalo moc uniknout. Hrálo všude. Jenže výrazná basová linka, na které celá skladba stojí, pocházela z hitu Under Pressure od Queen a Davida Bowieho z roku 1981. Vanilla Ice nejdřív tvrdil, že jeho verze je jiná, a v rozhovorech dokonce ukazoval, v čem přesně se rytmus liší. Moc to nezabralo. Případ skončil mimosoudním vyrovnáním, Queen a David Bowie získali autorský kredit a došlo také k finanční kompenzaci.
Oasis: draze vykoupené hudební inspirace
Oasis si s podobnými věcmi nikdy příliš nelámali hlavu. Noel Gallagher otevřeně přiznal, že úvodní takty Don’t Look Back in Anger jsou vědomou poctou Johnu Lennonovi a jeho skladbě Imagine. U bratrů Gallagherových se nikdy netajilo, že Beatles pro ně byli zásadní inspirací. Pocta a plagiát jsou ale dvě různé věci a ne každá podobnost znamená právní spor.
Shakermaker z roku 1994 stála Oasis přibližně půl milionu dolarů kvůli podobnosti s hitem I’d Like to Teach the World to Sing od The New Seekers. U skladby Step Out zase došlo na připsání autorského kreditu Steviemu Wonderovi a dalším autorům, protože píseň připomínala jeho Uptight (Everything’s Alright) z roku 1965. Skladba se nakonec nedostala na finální verzi alba (What’s the Story) Morning Glory? a vyšla jako B-strana singlu Don’t Look Back in Anger. Dvě různé kauzy, jedna kapela. A u Oasis to skoro nepůsobilo jako překvapení.
Viva la Vida: kytarista, který slyšel podobnost
Joe Satriani je kytarový virtuóz, kterého širší mainstreamové publikum většinou nejmenuje z hlavy. V roce 2008 se o něm ale mluvilo podstatně víc, když zažaloval Coldplay. Tvrdil, že jejich obří hit Viva la Vida kopíruje melodii jeho instrumentální skladby If I Could Fly z roku 2004. Coldplay obvinění odmítli a mluvili o náhodě. V roce 2009 byla žaloba stažena v souvislosti s dohodou stran, jejíž podmínky nebyly zveřejněny. Není proto možné s jistotou říct, kolik případné vyrovnání činilo.
Do příběhu se přimotal ještě Cat Stevens, dnes Yusuf Islam. I on slyšel podobnost, tentokrát s částí své skladby Foreigner Suite. Reagoval ale jinak než Satriani: tvrdil, že Coldplay jeho píseň připomíná, zároveň však připouštěl, že to nemuselo být úmyslné, a žertoval, že by si s kapelou rád dal čaj. Žádný srovnatelný soudní spor z toho ale nevznikl. V právnických spisech by tahle věta působila skoro nepatřičně lidsky.
Michael Bolton a spor za 5,4 milionu dolarů
Tenhle spor patří k nejdražším případům svého druhu. Isley Brothers zažalovali Michaela Boltona kvůli jeho hitu Love Is a Wonderful Thing z roku 1991. Podle nich kopíroval jejich stejnojmennou skladbu z roku 1964. Porota rozhodla ve prospěch žalobců a celková náhrada škody dosáhla přibližně 5,4 milionu dolarů. Z této částky mělo 4,2 milionu zaplatit vydavatelství Sony Music, zbytek připadl na Boltona, jeho spoluautora a další strany. Bolton se bránil odvoláním, ale neuspěl. Nejvyšší soud USA odmítl případ znovu otevřít v roce 2001.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, BBC, Billboard
Keith Richards složil nejslavnější riff světa ve spánku: Vedle kytary nahrál i své chrápání
