Když se mluví o ikonické hudební fotografii, každému se v paměti může objevit jiný obraz. Záběr, který si pamatují déle než píseň, u níž vznikl.
The Guardian do jednoho výběru sestavil 41 takových snímků a podle nás na Karaoketexty je z toho docela jasné, jak pevně spolu hudba a vizuální paměť souvisejí. Ale někdy jsou to i okolnosti nebo skandál, který se následně rozhořel, co udělá z původně možná nevinného snímku věc, o které se mluví i po dvaceti letech.
Polibek, který přebil vše ostatní
28. srpna 2003, Radio City Music Hall v New Yorku. Madonna na pódiu MTV Video Music Awards přistoupí k Britney Spears a políbí ji. Fotograf John Shearer v tu chvíli zmáčkne spoušť. Záběr pak obletí svět rychleji, než se stihne dopsat jakákoli recenze na celé vystoupení. Britney bylo tehdy 21 let a show začínala zpěvem Madonniny Like a Virgin – vylezla z dortu v bílých šatech, stejně jako Madonna na VMAs v roce 1987. Vše bylo promyšlené do posledního detailu. Jenže právě ten polibek nakonec pohltil úplně všechno.
Shearerova fotografie se časem stala natolik symbolickou, že ji v roce 2021 prodali jako NFT. Část výtěžku putovala organizaci GLAAD, která podporuje LGBTQ+ komunitu. Záběr, který přežil přechod do digitální éry s neobvyklou silou, není v hudební historii zrovna běžnou věcí. A co se v tu chvíli vlastně zpívalo? Většina lidí to neví.
Elton John: obraz přišel dřív než zvuk
Jeden z nejzajímavějších příběhů celé kolekce patří Eltonu Johnovi, tehdy ještě školákovi Regu Dwightovi ze severního Londýna. Dřív než slyšel jedinou píseň Elvise Presleyho, zasáhla ho jeho fotografie. „Ve srovnání s lidmi v Pinneru vypadal, jako by byl zářivě zelený s anténami,“ vzpomínal později. Když se člověk podívá na Eltonovy snímky ze 70. let, včetně záběru Terryho O’Neilla, kde sám září ve flitrovém dresu a který je součástí výběru, dává to smysl: rock’n’roll k němu přišel nejdřív přes obraz.
Elton John ostatně uzavřel své rozlučkové turné Farewell Yellow Brick Road na Glastonbury v roce 2023. BBC tehdy psala o zcela nové show – s jiným pořadím skladeb, hosty a také s překvapením v podobě písně, kterou nehrál víc než deset let. Sám Elton John pak připomněl, že zkoušky na ten koncert začaly přesně rok předtím. Pyramid Stage jako poslední tečka kariéry je sama o sobě obrazem, který z hlavy jen tak nevymažete.
Stormzy, Glastonbury a síla přítomného okamžiku
Stormzyho vystoupení na Glastonbury patří k těm záběrům, které bez kontextu nedávají úplně smysl. Britský grimeový umělec stál na největším festivalovém pódiu světa v neprůstřelné vestě navržené Banksyem. Média to zachytila dřív, než skončil celý set. Hudebně to přitom bylo výborné. Jenže obraz byl ještě silnější.
To je vlastně přesně ten paradox, který celý výběr pojmenovává. Sinéad O’Connor v roce 1992 v americké televizi trhá fotografii papeže, ale znova, kdo si hned vybaví, co zpívala? Janet Jackson a Justin Timberlake na Super Bowlu 2004, co přesně hrál Timberlake? Bez hledání odpoví málokdo. Jenže tyto okamžiky zůstávají pořád stejně zářivé.
Vizuální obraz jako součást hudby
The Guardian ve svém výběru sleduje linii od Johnnyho Cashe a snímku z věznice Folsom z roku 1968, který pořídil Jim Marshall. Fotografie pomohla definovat jeho podobu romantického rebela, i když si Cash žádný trest neodseděl.
Pak je tu Grace Jones a její záběr z roku 1978 od Jean-Paula Goudeho, ve skutečnosti fotomontáž přetvořená vrstvu po vrstvě. A nakonec James Brown skákající ve vzduchu na pódiu londýnského Hammersmith Odeon v roce 1985. Bylo mu 53 let a jeho kariéra zrovna neprožívala nejlepší období, ale na pódiu zůstával pořád stejný.
Ve výběru je nápadná jedna věc: čím víc se jde směrem k současnosti, tím méně přibývá inscenovaných portrétů. The Guardian to dává do souvislosti se streamováním. Z alba dnes často zůstane jen malý čtvereček obalu a jméno interpreta, vizuální identita se tím dost rozplývá. Ed Sheeran, Lewis Capaldi nebo Noah Kahan jsou výborní hudebníci. Ikonický záběr ale zatím nemají.
Na druhé straně Chappell Roan, největší popová hvězda letošního roku, ukazuje, že vizuální originalita pořád funguje. A fanoušci Taylor Swift, kteří na Eras Tour chodí oblečeni do outfitů odpovídajících konkrétním albům, jsou vlastně dost přesvědčivým důkazem toho, co z výběru Guardianu vyplývá: hudba a obraz k sobě patří.
Zdroj: Autorský text, The Guardian, MusicRow, BBC
Hitparáda červen 2026: Drake zamíchal albovým žebříčkem, rádiích dál drží první místo Taylor Swift, ve streamech vyhrála Ewa Farna
