Devět dní lékaři bojovali o život Vladimíra Tesaříka, než přišla zpráva, které se jeho blízcí obávali. Smrt mladšího bratra zasáhla i Richarda Tesaříka, s nímž vybudoval Yo Yo Band a prožil velkou část hudebního života.
Vladimír Tesařík se vydal na projížďku na kole a domů už se nevrátil. Po pádu ve Stromovce skončil v nemocnici, kde ho lékaři devět dní udržovali v umělém spánku. Jeho starší bratr Richard dlouho věřil, že se z neštěstí ještě dostane. Zpráva o Vladimírově smrti v červnu 2003 ale znamenala bolestnou ztrátu nejen pro rodinu, nýbrž i pro Yo Yo Band, který bratři společně založili a roky budovali. Na Karaoketexty jsme se podívali, co se tehdy stalo i na jejich historii.
Devět dní v nemocnici. Naděje nakonec vyhasla
Vladimír Tesařík spadl z kola 31. května 2003 při projížďce pražskou Stromovkou. Zpočátku se zdálo, že utrpěl hlavně zlomeninu klíční kosti, vážnější následky pádu ale nebyly na první pohled zřejmé. Ještě stihl telefonovat manželce i bratrovi Richardovi. Během převozu do nemocnice upadl do bezvědomí a lékaři ho uvedli do umělého spánku.
Jeho stav se v následujících dnech střídavě zlepšoval a zhoršoval. Lékaři se ho pokoušeli zachránit, Vladimír se však už neprobral. Dne 9. června 2003 zemřel ve věku 55 let na následky vážného poranění. Richard později vzpomínal, že za bratrem byl ještě krátce před jeho smrtí. Ztratil tak nejen nejbližšího člověka, ale i hudebního parťáka, s nímž strávil velkou část života.
Vyrůstali ve stínu válečného hrdiny
Jejich otec, generálmajor Richard Tesařík starší, prošel druhou světovou válkou jako voják 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu pod velením Ludvíka Svobody. Za statečnost získal mimo jiné titul Hrdina Sovětského svazu, jedno z nejvyšších vojenských vyznamenání. Jenže poválečné roky s ním naložily jinak, než by se u takového muže čekalo. Otevřeně dával najevo nesouhlas s nadřízenými, což se režimu nehodilo. Přišla perzekuce, vězení a nakonec i vyloučení z armády.
Rodina Tesaříkových žila v pražských Dejvicích, na Hanspaulce. V domech a bytech, kam tehdejší moc umisťovala také další vysoce postavené vojáky, kteří postupně vypadli z oficiální přízně. Dnes se o Hanspaulce mluví skoro jako o legendě, jenže v té době to byla především čtvrť, kde se lidé potkávali ve škole, na ulici, ve zkušebnách, po hospodách. Kolem Richarda Tesaříka se tam pohybovali třeba Ondřej Hejma nebo Ivan Hlas. Hanspaulka sedmdesátých let nebyla jen adresa v občance. Bylo to malé hudební podhoubí.
Hudba se u Tesaříků neobjevila z ničeho nic. Babička z otcovy strany zpívala jako operní sboristka ve Vinohradském divadle. Matka Markéta, rozená Olšanová, pocházela z česko-ukrajinské rodiny a po válce učila na ČVUT. Sluch měli oba rodiče. Richard Tesařík nešel spořádanou trasou přes sbor, lidovou školu umění a konzervatorní disciplínu. Spíš poslouchal, zkoušel, pletl se a znovu to opravoval. Taková méně učesaná cesta.
Od kulis Národního divadla k reggae
Po gymnáziu ve Velvarské ulici a základní vojenské službě ve Vyškově nastoupil v září 1969 do Národního divadla jako kulisák. Zůstal tam čtrnáct let. Nebyla to žádná načančaná představa divadelního světa, spíš práce za scénou, mezi dekoracemi, provazy a večerním provozem, kdy se musí všechno stihnout přesně. Přesto ho tahle zkušenost zřejmě poznamenala dost výrazně. Později na stejné místo přišel i jeho bratr Vladimír. Oba z divadla odešli v roce 1983 a Richard se pak živil mimo jiné mytím oken a výloh.
Mezitím se ale stalo něco podstatného. V roce 1975 založili Richard a Vladimír Tesaříkovi, Ondřej Hejma a Julius Novotný Kuzma Yo Yo Band. Zpočátku to ještě nebyla kapela v podobě, jak si ji lidé vybaví z devadesátých let. Šlo o vokální kvarteto, postavené na černošském spirituálu, soulu a gospelu. V listopadu 1975 vystoupili před širším publikem na Slánských jazzových dnech. V tehdejším Československu patřili k prvním, kdo tuhle „černou“ hudbu dostávali na domácí pódia. Později se k ní přidalo reggae, latina i pop.
Skutečný zlom přišel až po roce 1989. Hlavně v devadesátých letech. Album Karviná z roku 1993 se prodalo zhruba ve 150 tisících kusech a Yo Yo Band za něj získal tři české Grammy, včetně ceny za píseň roku pro Rybitví. Karviná, Kladno, Jedem do Afriky nebo Jó, já jsem srab pak zůstaly v hlavě i lidem, kteří si reggae do té doby spojovali spíš s Jamajkou než s českými texty, domácími sály a rádiovým éterem.
Jak se Yo Yo Band vyrovnával se ztrátou
Smrt mladšího bratra znamenala pro Richarda Tesaříka zásadní životní změnu. S Vladimírem sdílel nejen rodinu, ale také kapelu, kterou společně budovali od poloviny sedmdesátých let. Po jeho odchodu se přesto rozhodl v hudební dráze pokračovat a Yo Yo Band zůstal součástí jeho života.
Vedle koncertování se věnoval také muzikálům, zahrál si například v představeních Robin Hood, Johanka z Arku nebo Touha v pražském Divadle Kalich. Objevil se i ve filmu Musíme si pomáhat a působil jako pedagog na konzervatoři. V roce 2025 oslavil s Yo Yo Bandem padesát let od založení kapely. Richard Tesařík zemřel v září 2026 po nemoci.
Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů YouTube, Paměť národa, Seznam Zprávy, Život v Česku
Osobní peklo Richarda Tesaříka: Krutá rána osudu, ze které se rodina vzpamatovávala roky
