Vladimír Mišík svou hudbou přesáhl celé generace. Jeho písně vypovídají o době, svobodě i osobní odpovědnosti.
Vladimír Mišík je dlouhodobě spojován s písněmi, které lidé považují za takzvané „životní“. Pražský rodák narozený v roce 1947 se stal jednou z klíčových postav českého rocku, a to nejen jako zpěvák a kytarista, ale i jako výrazná osobnost stojící si za svým. Jeho hudební dráha je spojená s kapelami The Matadors, Blue Effect a především s vlastní skupinou Etc…, která se stala jeho domovskou scénou na řadu let. Na Karaoketexty jsme připravili kvíz, který připomene texty písní tohoto oblíbeného hudebníka.
Hudební začátky a hledání vlastního hlasu
Mišíkovo dětství nebylo jednoduché. Vyrůstal pouze s maminkou a k hudbě se dostal spíše intuitivně než systematicky. Vyučil se uměleckým truhlářem na Barrandově, ale už v mládí bylo jasné, že ho to táhne k muzice. První kapely vznikaly spontánně a rychle zanikaly, přesto mu poskytly cenné zkušenosti. Důležité bylo setkání s Radimem Hladíkem, které vedlo ke vzniku skupiny Blue Effect. Právě tehdy vznikly nahrávky, jež dnes patří ke zlatému hřebu české rockové historie.
Počátek 70. let znamenal další zlom. Mišík se krátce objevil ve Flamengu, kde zazněly dnes legendární skladby, a brzy nato založil kapelu Etc…. Ta se stala prostorem, kde mohl plně rozvinout svůj osobitý projev – spojení rocku, blues, poezie a civilního, místy až syrového zpěvu.
Zákazy, vzdor a občanský postoj
Normalizační období zasáhlo Mišíkovu kariéru tvrdě. Odmítl podepsat Antichartu a stal se tak jedním z umělců, kterým bylo zakázáno veřejně vystupovat. Nápisy „Nechte zpívat Mišíka!“ se objevovaly na zdech Prahy jako tichý protest fanoušků. I v době omezení však zůstal aktivní. Koncertoval alespoň v komorních podmínkách a jeho písně kolovaly mezi lidmi jako symbol odporu.
Po roce 1989 se Mišík zapojil do společenského dění, podpořil sametovou revoluci a krátce působil i v politice. Hudba však pro něj zůstala hlavním vyjadřovacím prostředkem. Návrat na pódia po zdravotních problémech v novém tisíciletí byl pro fanoušky silným momentem a potvrzením jeho nezlomnosti.
Mišíkovy skladby často vychází z poezie Josefa Kainara či Václava Hraběte a vynikají nadčasovostí. „Variace na renesanční téma“, „Stříhali dohola malého chlapečka“ nebo „Slunečný hrob“ patří k písním, které se staly součástí kulturní paměti. Nejde jen o melodie, ale o emoce a obrazy, které si posluchači spojují s vlastními příběhy. Poslední koncert odehrál v roce 2020 a o rok později oznámil definitivní konec koncertní činnosti.
Kvíz: Poznáte písničku od Vladimíra Mišíka podle pár slov?
Zdroj: Autorský text, Wikipedie
Vladimír Mišík vydává překvapivý živák z Archy. „Poklesla mi brada,“ přiznává
