Když Pet Shop Boys dostali nabídku zhudebnit Ejzenštejnův Křižník Potěmkin, Neil Tennant váhal. Chris Lowe byl okamžitě nadšený. Výsledkem byl jeden z nejambicióznějších projektů v historii kapely.
Za celým nápadem stál Philip Dodd, tehdejší šéf londýnského Institutu současného umění. Pet Shop Boys oslovili s představou nového soundtracku pro projekci na Trafalgarském náměstí. Patřilo to do série kulturních akcí, které se v Londýně konaly za starosty Kena Livingstona. Tennant s Lowem nakonec souhlasili. A začala práce, která s obvyklým natáčením řadové desky měla společného méně, než by se na první pohled zdálo. Na Karaoketexty jsme se podívali blíže na to, jak celý projekt dopadl.
Neobvyklé spojení s drážďanským orchestrem
I u kapely, která se experimentům nikdy nevyhýbala jen kvůli image, šlo o dost nezvyklou sestavu. Pet Shop Boys se spojili s drážďanským orchestrem Dresdner Sinfoniker, dirigoval Jonathan Stockhammer a orchestrální aranže připravil Torsten Rasch. Rasch měl tehdy za sebou mimo jiné čerstvou spolupráci s německou industriální skupinou Rammstein. Elektronické party, orchestr i Tennantův hlas se nahrávaly v Durhamu, Londýně a Berlíně během let 2003 a 2004.
Hotová hudba není jen výplň pod obraz. Dá se poslouchat samostatně, i když se pořád trochu brání jednoduchému zařazení. Elektronika a orchestr tu nestojí proti sobě jako dva slepené kusy. Vzniká zvláštní prostor: někdy odtažitý, jindy mohutný a místy až mrazivý.
Premiéra pro desítky tisíc lidí pod širým nebem
Premiéra proběhla 12. září 2004 na Trafalgarském náměstí v Londýně. Vstup se neplatil, hrálo se pod širým nebem a podle různých údajů dorazilo zhruba 25 000 až 40 000 lidí. Pro Pet Shop Boys šlo o jednu z největších živých kulturních událostí, s nimiž kdy byli spojeni.
Ejzenštejnův němý film z roku 1925 tehdy doprovázela živá hudba kapely a orchestru. V zásadě starý princip němého kina, jen přenesený do úplně jiného měřítka. Místo klavíru u plátna zněla přes Trafalgarské náměstí elektronika napojená na symfonický orchestr. Člověk si snadno domyslí, že to muselo mít jinou fyzickou sílu než projekce v běžném kinosále.
Po Londýně následovala další provedení v Evropě. Jeden velký plán ale zůstal jen plánem: vystoupení na Rudém náměstí v Moskvě se neuskutečnilo. Tennant později zmínil, že podobné uvedení se nepodařilo zorganizovat ani v Íránu. Ambice projektu byly zjevně větší, než co šlo pokaždé opravdu zařídit.
Album vyšlo rok po premiéře
Soundtrack se dostal na trh v září 2005, tedy rok po premiérovém koncertu. Na obalu ale nestálo Pet Shop Boys. Deska vyšla pod označením Tennant/Lowe. Nebyl to pokus schovat se za jiné jméno ani odstřihnout projekt od kapely. Šlo o odkaz na zvyklosti klasické hudby, kde se díla uvádějí pod jmény skladatelů. Album vydaly EMI Classics a Parlophone, stopáž přesáhla 68 minut.
Dobové recenze si všímaly, že Pet Shop Boys se pohybují mezi dvěma riziky. Mohli sklouznout k přepjatému patosu, stejně jako k příliš chladnému odstupu od tématu. Server Drowned in Sound ve své recenzi psal, že se jim podařilo touhle úzkou cestou projít. Hudba obstojí jako doprovod k filmu, ale nezhroutí se ani bez obrazu. U soundtracků se to říká často, ve skutečnosti to samozřejmé není.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, The Second Disc, Drowned in Sound
Romantika a nostalgie na koncertech i v kině: Pet Shop Boys v Londýně ohromili fanoušky
