Wohnout dnes patří k zavedeným českým kapelám, jejich vstup do velkého hudebního světa ale odstartovala dost zvláštní náhoda. Vydavatelé si je na konci 90. let spojili se skate scénou a viděli v nich domácí odpověď na tehdy raketově rostoucí The Offspring.
Ta epizoda docela přesně sedí k době, kdy hudební firmy nervózně koukaly do zahraničí a zkoušely najít domácí obdobu toho, co zrovna fungovalo. U Wohnout se k tomu přidala jednoduchá zkratka. Pohybovali se kolem skateboardové a snowboardové komunity, hráli na podobných akcích, a tak si je lidé z branže rychle zařadili: skate rock. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na jejich začátky.
Pět desek díky chybnému úsudku vydavatele
Členové kapely později popisovali, že tehdejší vydavatelství se hodně orientovala podle toho, co zrovna letělo venku. Když ve světě výrazně zabrali The Offspring, začalo se hledat něco podobného i v Česku. Do hledáčku se tak dostala parta kolem bratrů Homolových z pražských Vinohrad. Nebyla to žádná promyšlená image, kterou by si kapela sama vyrobila na poradě u stolu. Prostě hráli tam, kde se pohybovali i normálně: na skate a snowboardových akcích, mezi svými lidmi.
Vydavatelé si z toho vyvodili, že před sebou mají domácí verzi skate rocku. Podle pozdějších vzpomínek kolem toho panovala i určitá nejistota, ale nabídka to byla pro mladou kapelu velká. Smlouva na pět alb se neodmítá lehce. V roce 1998 Wohnout podepsali se Sony Music/Bonton a brzy potom přišel debut Cundalla, který vyšel v roce 1999.
Z nejistých začátků do většího provozu
Na celé historce je možná nejzajímavější rozdíl mezi tím, co si o kapele představovaly hudební firmy, a tím, kým Wohnout opravdu byli. Do širšího povědomí se dostali až na konci devadesátých let, jenže jejich kořeny sahají dál. Podle všeho se první podoba skupiny začala dávat dohromady už v roce 1988. Rané období ale bylo bez jasného směru. Novější a pevnější etapa se naplno rozjela až kolem roku 1996.
Tehdy se začal skládat příběh, který kapelu dovedl k předskakování na turné Lucie a Žlutého psa, později dokonce i před americkými The Offspring v Praze. Tady už nešlo jen o nálepku vymyšlenou někde v kanceláři vydavatelství. Wohnout se dostávali do mnohem většího hudebního proudu. Pro kapelu, která dlouho fungovala po svém a bez velkých jistot, to byl citelný zlom. Z hraní mezi kamarády se postupně stávala regulérní kariéra.
Nálepka pomohla, jenže kapelu nevystihla
Wohnout se přitom nikdy nestali českou kopií americké kapely. Už první deska a potom i další alba ukázaly, že jejich tah leží jinde: v rychlé práci s jazykem, nadsázce, trochu podivném humoru a směsi punk rocku, alternativy i vlastní zarputilosti. Na domácí scéně byli brzy poznat. Označení českých Offspring jim otevřelo dveře, ale samo o sobě o nich řekne jen malý kus pravdy.
Proto se tahle epizoda vrací i po letech. Hudební byznys si tehdy Wohnout zjednodušil podle zahraničního vzoru, protože tak se to v devadesátkách prostě dělalo. Kapela nabídnutou šanci využila, podepsala velkou smlouvu a dál si hrála svoje. Zůstalo po ní víc než dobová škatulka: rukopis, který se s původním přirovnáním míjel možná víc, než si tehdejší vydavatelé připouštěli.
Zdroj: Autorský text, Headliner, Wikipedie, csmusic
Příběh skrytý za písní: The Offspring zachytili osudy lidí z vlastního okolí, za hitem „The Kids Aren’t Alright“ se skrývá tvrdý příběh ztracené generace
