Osobní komorník Freddieho Mercuryho Peter Freestone po letech znovu připomněl, že film Bohemian Rhapsody není přesným obrazem zpěvákova života. U takto slavných osobností je přitom rozdíl mezi filmovou zkratkou a skutečností větší, než se může zdát.
U životopisných filmů o hudebnících to není nic výjimečného. Snímek musí působit uvěřitelně, jenže zároveň potřebuje spád, dramatickou zkratku a scénu, která diváka udrží. V redakci Karaoketexty.cz jsme si při návratech k debatám kolem Bohemian Rhapsody všimli, že se pořád vracejí hlavně dvě otázky: nakládání s časovou osou a obraz Freddieho, který si z filmu lidé odnášejí.
Freestone mluví o člověku, ne ikoně
Freestone v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsal Mercuryho jako džentlmena s výrazným smyslem pro humor. Býval s ním denně a staral se o věci, které ve filmu obvykle nevypadají nijak atraktivně: telefony, účty, chod domácnosti, běžné zařizování. „Doma působil bezstarostně, a tak jsem ho měl nejvíce rád. Mohl v klidu posedávat u televize nebo si hrát s kočkami. Dělal zkrátka úplně normální věci,“ uvedla Freestone. Tato všední vrstva života se z velkých filmových příběhů vytrácí. Z muže, který má nálady, řeší drobnosti a občas prostě potřebuje klid, pak zůstane legenda nasvícená tak, aby skoro každá scéna nesla velký význam.
Magazín Time upozornil také na výrazný posun v časové ose kolem Mercuryho zdravotního stavu. Film pracuje s dojmem, že diagnóza HIV přišla ještě před koncertem Live Aid v roce 1985. Podle dostupných zdrojů se ji ale Mercury dozvěděl až v roce 1987. Podobně je ve snímku vystavěn Paul Prenter, z něhož se stává jasně čitelný protivník. Skutečnost byla méně přehledná. Prenter sehrál v Mercuryho soukromí problematickou roli a později prodal informace bulváru, některé situace ve filmu jsou ale zjevně upravené pro potřeby hollywoodského vyprávění.
Kritici řešili i zjemněný portrét
Výhrady nepřicházely jen od lidí z Mercuryho okolí. Část kritiků označila film za přikrášlený a místy revizionistický. Guardian psal o uhlazenějším portrétu, než jaký by odpovídal komplikovanější realitě. IndieWire ocenil výkon Ramiho Maleka, současně ale tvrdě kritizoval práci s fakty. Brian May se proti podobným soudům bránil a namítal, že mnozí hodnotili film příliš rychle a přehlíželi, že jde o snímek pro široké publikum, ne o archivní rekonstrukci.
Tady je jádro celého sporu. Bohemian Rhapsody velmi dobře funguje jako emotivní pocta Queen, jako přesný životopis už méně. U Mercuryho je ten rozdíl vidět o to víc. Jeho soukromí, vztahy i nejistoty byly mnohem složitější, než kolik se vejde do dvouhodinového scénáře. Poznámky jeho komorníka proto nejsou útokem na film. Upozorňují, že verze, kterou si řada diváků uložila jako hotovou pravdu, byla pořád jen jednou z interpretací.
Slavní lidé mívají nečekaně obyčejné zázemí
U hvězd typu Freddieho Mercuryho si lidé snadno vybaví pódia, limuzíny, šatny a velká gesta. Jenže kolem slavných hudebníků a herců se pohybují i profese, které se na titulní strany obvykle nedostanou: osobní asistenti, komorníci, správci domácnosti, lidé od šatníku, kuchaři, řidiči, zkrátka všichni ti, kdo jednoduše drží denní fungování pohromadě. Freestone patřil do takového zákulisí.
I mimořádně slavní lidé zůstávají lidmi, jen žijí pod nesrovnatelně ostřejším dohledem. Potřebují soukromí, řád, pomoc a někoho, komu mohou věřit. A člověk, který zvedá telefony, řeší účty nebo pouští návštěvu do domu, obvykle pozná jejich povahu líp než filmový štáb.
Zdroj: Autorský text, Time, CNN Prima NEWS, Wikipedie, Slate
Dvacet minut, které zachránily Live Aid: Queen a výkon, po kterém se Freddie Mercury stal nesmrtelným
