Helena Blehárová patřila v 60. letech k nejlepším jazzovým zpěvačkám v zemi. Pak se po ní slehla zem a dnes je její jméno slyšet jen sporadicky.
Narodila se v roce 1942 v Žilině. Po gymnáziu vystudovala zdravotnickou nástavbu a k hudbě se dostala tak trochu oklikou. Zlom přišel v roce 1962, kdy ji přijal Gustav Brom, jeden z nejdůležitějších kapelníků v dějinách české populární hudby. Jeho orchestr pro ni byl školou i odrazovým můstkem. S Bromem zpívala na pódiích v Německu, Francii, Anglii, Švýcarsku i Polsku, nahrávala pro rozhlas a gramofonové firmy. Přibyly desítky snímků a také filmové role, mimo jiné ve filmech Dáma na kolejích nebo Neobyčejná třída. Přesto je dnes její jméno spíš něco, co člověk musí hledat, než aby na něj narazil samozřejmě. Na Karaoketexty jsme se podívali na to, co nakonec rozhodlo o jejím osudu.
Prahu odmítla, místo ní přišla Vondráčková
Helena Blehárová měla být součástí tria s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem. Taková sestava by ji s velkou pravděpodobností dostala rovnou mezi nejviditelnější tváře české populární hudby. Nestalo se tak. Do tria nakonec nastoupila Helena Vondráčková a Blehárová zůstala v Brně.
Nebyl to přitom krok vynucený okolnostmi, alespoň ne jednoduše. Praha ji lákala, nabídka existovala, ona ji ale odmítla. Český rozhlas připomíná, že nejšťastnější hudební roky Heleny Blehárové jsou spojené právě s Brnem. Mohla za tím být věrnost Bromovu orchestru, možná soukromé důvody, nebo prostě pocit, že se jí tam žije a zpívá líp. Jenže výsledek byl tvrdý: velká pražská kariéra se rozjela bez ní. A ona zůstala s hlasem, který by si zasloužil mnohem větší prostor.
Š-š-š: hit známější než jméno zpěvačky
Píseň, s níž si ji lidé dodnes nejčastěji spojují, se k části publika dostala až po letech. Š-š-š byla úspěšná už ve své době, jenže pro mladší generace ji znovu vytáhl až film Rebelové. Mnozí tehdy melodii znali, ale jméno Heleny Blehárové jim nic moc neříkalo. V redakci Karaoketexty.cz jsme si všimli, že právě po Rebelech se o zpěvačce začalo znovu mluvit. Pořád ale zůstávala ve stínu interpretek, které měly větší mediální štěstí, i když pěvecky na tom nebyly nutně líp.
V sedmdesátých letech se její hudební tempo zpomalilo. Stala se maminkou a ke zpívání se vracela postupně. Rodina a práce se skládaly dohromady tak, jak to tehdy zažívala řada žen, a velká scéna šla stranou. Blehárová ale ze zpěvu nezmizela. Nahrávky vycházely dál a na Supraphonline je dnes dohledatelná rozsáhlá diskografie, od singlů z let 1963 až 1968 po pozdější alba. Ten hlas tam je pořád. Jen příběh za ním zůstal trochu zapadlý.
Jazzová dáma, na kterou se zapomnělo moc brzy
Helena Blehárová nebyla obětí neúspěchu, neměla nouzi o zájem fanoušků. Vlastní rozhodnutí ji odsunulo stranou ve chvíli, kdy měla našlápnuto hodně vysoko. Jazz, swing, frázování, práce s hlasem, technika i cit, v tom všem byla doma. Evropská pódia jí to umožnila ukázat naplno. Jenže české hudební dějiny bývají často psané kolem těch, kdo byli v Praze, objevovali se v televizi a stáli ve správný čas na správném místě.
V roce 2022 oslavila Helena Blehárová osmdesátiny a Český rozhlas tuto připomínku nepřešel. Po letech, kdy se o ní psalo jen málo, to byla aspoň malá satisfakce. Ne velká, ale pořád důležitá.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Český rozhlas, Supraphonline
Slova obdivu na Instagramu: Helena Vondráčková se předvedla v plavkách, její věk z fotek nelze poznat
