Chtěl hrát jazz, skončil jako král diskoték. Příběh Michala Davida je plný nečekaných zvratů, od vyhazovu z Pionýra přes okamžitou hvězdnou slávu až po desetiletí v ústraní.
Michal David patří k českým zpěvákům, jejichž kariéra má několik výrazných kapitol. Na Karaoketexty jsme se podívali na to, kudy se jeho dráha klikatila. Nejde jen o syntezátory, vyprodané sály a písničky z osmdesátek. V jeho životě se párkrát sešlo štěstí s náhodou tak těsně, že to zpětně působí skoro nepravděpodobně. A pak přišla i doba, kdy ho česká hudební scéna prakticky odepsala. Zpětně se dá přitom mluvit o dvou momentech, které výrazně ovlivnily, jak se na něj veřejnost dívá, o písni Poupata spojené se spartakiádou a o nečekaném návratu na výsluní po hokejovém Naganu.
Kosočtverec na rudém šátku a cesta ke klavíru
Michal David se narodil 14. července 1960 do uměleckého prostředí. Jeho matka měla kořeny ve slavné cirkusové rodině Kludských a pracovala jako kabaretní tanečnice. Část dětství strávil v Itálii, kde si ho v klášterní škole všimla řádová sestra při hře na varhany. Po návratu do Československa se začal naplno věnovat hudbě a podle vlastních vzpomínek cvičil na klavír i varhany někdy až šest hodin denně. Přijetí na konzervatoř si přitom málem zkomplikoval kuriózním průšvihem. V Pionýru vzal spolužačce červený šátek a nakreslil na něj kosočtverec. Kvůli tomu jej z organizace vyhodili a chvíli se obával, že mu incident zavře dveře i ke studiu. Nakonec se vše urovnalo.
V pubertě ho začal přitahovat bigbít a postupně se rozhodoval mezi jazzem a popem. Zásadní zlom přišel v roce 1976 na Pražských jazzových dnech, kde se svou amatérskou skupinou Čtyři získal titul Talent roku. Ještě tentýž den za ním přišel František Janeček a nabídl mu místo ve skupině Kroky. Z Vladimíra Štancla se tak postupně stal Michal David a jeho kariéra se začala ubírat úplně jiným směrem, než jaký naznačoval jeho původní zájem o jazz. První deska vyšla v roce 1980 a brzy následovaly hity, které z něj udělaly jednu z nejvýraznějších tváří českého popu osmdesátých let.
Poupata, která dodnes vyvolávají rozpaky
K nejslavnějším písním Michala Davida patří také Poupata, která se stala ústřední hudbou spartakiády v roce 1985. Právě tato kapitola jeho kariéry je dodnes spojená s otázkou, nakolik byla tehdejší populární hudba součástí oficiálního režimního obrazu. David ale dlouhodobě odmítá představu, že by samotná píseň měla být politickým vyjádřením. Podle něj šlo především o skladbu určenou pro velkou sportovní a kulturní událost, která se následně stala symbolem celé doby.
A tady se jeho kariéra začíná zpětně trochu komplikovat. Pro jednu část publika jsou Poupata připomínkou bezstarostné popové hudby osmdesátých let, pro jinou zase symbolem normalizační éry. David přitom tvrdí, že svou hudbu nevnímal jako politickou službu režimu. Jenže zpětně už nejde oddělit samotnou písničku od prostředí, ve kterém zazněla.
Pád po revoluci a comeback přes hokej
Od Kroků odešel v roce 1987 a založil vlastní skupinu Allegro. U Janečka mu začalo vadit, že už není jediným interpretem a že musí natáčet desky také pro jiné zpěváky, například pro Sagvana Tofiho, Ivetu Bartošovou nebo Michala Penka. Po listopadu ale přišel dost drsný střih. David byl najednou brán jako symbol normalizační zábavy a v rádiích i na scéně měl zavřené dveře. Skoro celé desetiletí psal pro jiné, pronajímal studio a pracoval spíš v pozadí. Desky u něj natáčely třeba kapely Visací zámek nebo Sto zvířat.
Návrat přišel zvláštní oklikou, přes hokej. V roce 1998 čeští hokejisté po Naganu přiznali, že si v šatně pouštěli jeho písně jako motivaci. Právě tehdy se ukázalo, že hudba, kterou část veřejnosti několik let odmítala jako přežitek minulého režimu, může fungovat úplně jinak. David později mluvil o tom, že mu Nagano vrátilo zašlou slávu. Najednou se na jeho písně začalo vzpomínat bez původní politické nálepky a znovu se ukázalo, že některé melodie dokážou přežít dobu, ve které vznikly.
Mezi lety 2006 a 2010 vystupoval v triu DaMiChi, které prodalo přes 600 tisíc nosičů. V roce 2010 zaplnil O2 arenu koncertem k padesátinám. V roce 2018 mu prezident Miloš Zeman udělil Státní vyznamenání za zásluhy v oblasti kultury. A v roce 2025 si dal k pětašedesátinám hned dva koncerty v O2 areně.
Dnes se věnuje i muzikálům, které se nehrají jen v Česku, ale také v Jižní Koreji nebo ve Vietnamu. S manželkou Marcelou, bývalou reprezentační tenistkou, je přes čtyřicet let. Potkali se v restauraci a podle jejich vzpomínek tehdy ani jeden netušil, kdo je ten druhý. Druhý domov mají na Tenerife. Kluk, kterému mohl kosočtverec na pionýrském šátku zavřít cestu na konzervatoř, se nakonec v české populární hudbě usadil natrvalo. A příběh Poupat a pozdějšího návratu přes Nagano ukazuje, jak moc se někdy může význam písně proměnit spolu s dobou, ve které ji posloucháme.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Svět ženy, Super.cz, iDnes, Instagram Michala Davida
Příběh megahitu Nonstop: Janeček ho zakázal jako „blbost“, Michal David ho natáčel tajně v noci
