Když se řekne Ondřej Soukup, většina lidí si vybaví skladatele hitů Lucie Bílé nebo autora filmové hudby k oscarovému Koljovi. Jenže za tímto obrazem stojí muzikant, jehož kořeny sahají hluboko do světa free jazzu a rockové avantgardy.
Ondřej Soukup se narodil 2. května 1951 v Praze. Na Pražské konzervatoři vystudoval kontrabas a školu dokončil v roce 1975. Už tehdy se kolem něj pohybovali lidé, u nichž bylo celkem jasné, že nezůstanou jen u řádného hraní z not. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na to, jak se dokázal vypracovat až k těm největším hitům jeho kariéry.
Karel Gott, filmová hudba a cesta k mainstreamu
Mezi jeho spolužáky byli Michael Kocáb a Milan Svoboda, tedy hudebníci, kteří se brzy začali výrazně zapisovat do proměn české scény. Soukup působil ve Svobodově Pražském Big Bandu a zapojil se také do experimentálního tria s flétnistou Jiřím Stivínem a Kocábem. Brzy se přidal i k Pražskému výběru, kapele, která se později stala jedním z výrazných symbolů české nové vlny.
Na začátku 80. let přišla spolupráce s Karlem Gottem. Z hlediska hudebních světů skoro opačný konec mapy než free jazz. Soukup se tam ale neztratil. Skládal, aranžoval a postupně ho čím dál víc táhlo psaní hudby pro jiné interprety a projekty, nejen samotné hraní. V roce 1983 napsal hudbu ke svému prvnímu celovečernímu filmu Druhý tah pěšcem. Filmová hudba se pak stala jednou z jeho dlouhých pracovních linek. Nejvíc se do širšího povědomí dostala spolupráce s Janem Svěrákem: hudba ke snímku Kolya z roku 1996, který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Soukup za ni dostal Českého lva. O pět let později stejnou cenu obdržel za hudbu k Tmavomodrému světu. U něj ale film nikdy nestál stranou všeho ostatního. Vedle něj pořád běžel pop, jazz i divadlo. Českého lva mu v roce 1998 přinesl také film Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa. Tři České lvy za filmovou hudbu v jedné kariéře nejsou v českém filmu žádná běžná položka do životopisu.
Nahrávání za závěsem u toalety a pět cen Anděl
Na přelomu 80. a 90. let se Soukup pracovně potkal s textařkou Gabrielou Osvaldovou. Jejich první společná píseň Miss Moscow vznikla v roce 1989 pro Jiřího Korna. Skutečný zlom ale přišel až s Lucií Bílou. Soukup s Osvaldovou tehdy našli zpěvačku, která ještě nebyla tou obrovskou popovou hvězdou, jakou známe dnes. Album Missariel z roku 1992 přitom nevznikalo v žádném nablýskaném studiu. Bílá nazpívala vokály v Soukupově bytě, za závěsem u toalety, protože tamní prostor měl zkrátka zajímavou akustiku.
Deska získala pět ze sedmi možných cen Anděl a otevřela období, během něhož se Lucie Bílá stala největší českou popovou zpěvačkou. Soukup pro ni nakonec složil hudbu ke čtyřem albům. S Gabrielou Osvaldovou napsali desítky skladeb, mezi nimi i Láska je láska, píseň, která v českém publiku zůstala dodnes. V roce 2000 pak dvojice dokončila muzikál Johanka z Arku. Jejich spolupráce tím utekla daleko za běžný popový formát. To se dá ostatně říct i o jejich osobním vztahu.
Spolupráce s Lucií Bílou nakonec neměla úplně hladký konec. Po letech společné práce se jejich cesty rozešly a v roce 2021 se mezi nimi rozhořel spor kvůli výběrovému albu, které Bílá nechtěla vydat. O pár měsíců později ale oba své neshody hodili za hlavu a Soukup mluvil o tom, že „válečná sekyra“ je zakopaná. I to k jeho kariéře vlastně patří, za některými z jeho největších úspěchů nejsou jen noty a ocenění, ale také dlouhé, intenzivní spolupráce, v nichž se lidé někdy pořádně pohádají a pak zase najdou cestu zpátky.
Zdroj: Autorský text, Expres FM, Oficiální web Ondřeje Soukupa, CNN Prima News, Blesk
Bílá, Soukup a Osvaldová: Co stálo za rozpadem jednoho z nejslavnějších hudebních spojení
