Některé písně nevznikly proto, aby se líbily. Vznikly proto, že jinak to nešlo. Čtyři skladby, čtyři příběhy o rasismu, lynčování a touze po změně.
Hudba někdy řekne nahlas to, co společnost raději obchází. Není to vždy výpověď právě pohodlná, ale obvykle umí téma trefit. Čtyři skladby, které jsme na Karaoketexty vybrali, dělí roky, žánry i osobní okolnosti jejich vzniku, spojuje je ale téma, které z nich udělalo víc než jen úspěšné nahrávky.
Billie Holiday a Strange Fruit (1939)
Vydavatelství Columbia Records tuto píseň nahrát nechtělo, obávalo se reakce distributorů na americkém Jihu i rozhlasových stanic. Billie Holiday ji proto natočila až u nezávislého labelu Commodore. Singlu se pak prodalo přes milion kusů, což o úspěchů řekne víc než tisíc slov.
Autorem textu byl spisovatel a učitel Abel Meeropol, který používal pseudonym Lewis Allan. Zasáhla ho fotografie z lynče z 30. srpna 1930 v Marionu v Indianě, kde byli zavražděni dva mladí Afroameričané, Thomas Shipp a Abram Smith. Ten snímek prý dlouho nemohl setřást. Nakonec vedl ke vzniku básně, v níž se těla obětí lynčování mění v ovoce visící ze stromů amerického Jihu. Krutý obraz ke krutému zacházení.
Sam Cooke a A Change Is Gonna Come (1964)
Sam Cooke byl hvězda a dobře věděl, co jeho jméno znamená. Jenže když jednou dorazil se ženou a kapelou do hotelu, kde měli zamluvené pokoje, recepční jim nervózně oznámil, že je plno. Cooke se rozčílil. Manželka ho prosila, aby se stáhl a nechal to být. „Nezabijí mě, jsem přece Sam Cooke,“ měl odpovědět. Skupina odjela jinam, tam už ale čekala policie a Cooka i ostatní zatkla za rušení klidu.
Nebyla to ojedinělá nepříjemnost z cest. Byl to systém, který se ozýval i ve chvíli, kdy před ním stál slavný zpěvák. Cooke na tu zkušenost reagoval skladbou, z níž se později stala jedna z hymen hnutí za občanská práva. Nevzešla z obecné fráze o rovnosti, ale z osobního střetu s rasismem v jeho běžném, úředním a policejním provozu. Sam Cooke byl zastřelen v prosinci 1964, několik měsíců po vydání písně. Bylo mu třiatřicet.
Beatles a Blackbird (1968)
Blackbird může při prvním poslechu působit jako tichá, skoro soukromá skladba pro akustickou kytaru. Paul McCartney ale v roce 2018 otevřeně řekl, co za ní stálo. Psal ji jako reakci na rasové nepokoje ve Spojených státech v šedesátých letech. Černý pták (v doslovném překladu kos) v textu měl představovat černošskou dívku, která se hlásí o svá práva.
McCartney tehdy sledoval zprávy o protestech a násilí a chtěl na ně nějak odpovědět. Ne prohlášením, ale trochu nenápadnějším obrazem vloženým do písně. Blackbird vyšla v roce 1968 na takzvaném Bílém albu a hudební publicisté ji od té doby často řadí mezi nejsilnější politické výpovědi Beatles. Na povrchu přitom nezní jako protestní píseň, ale možná díky tomu vydržela.
Michael Jackson a Black Or White (1991)
Black Or White vyšla jako první singl z alba Dangerous a už v den vydání zamířila na první příčku hitparád ve dvaceti zemích. Producent Bill Bottrell Jacksonovi pomáhal skladbu dotáhnout, výsledný tvar ale nese jasný Jacksonův rukopis: přímý, světový, bez vytáček.
Videoklip režíroval John Landis a velmi rychle začal žít vlastním životem. Sekvence, v níž se tváře různých etnik plynule proměňují jedna v druhou, působila na začátku devadesátých let technicky mimořádně. Jackson v písni ani v klipu dlouze nekáže. Říká, že barva kůže nerozhoduje. V Americe, která se dál potýkala s rasovým napětím, to nebyla malá věc. A dostal ji do popového formátu, který hrála rádia a slyšelo ho obrovské publikum.
Zdroje: Autorský text, Britannica, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie
Tři písničky z roku 1968, které boomeři znají nazpaměť
