Pravoslavný kněz z řeckého Nafplia nahrál doma metalové album, které se okamžitě stalo kultovní záležitostí na Bandcampu. A když se ho ptali, jestli kytara patří ďáblu, měl jasnou odpověď.
Na Karaoketexty nás tentokrát zaujal opravdu netradiční koníček řeckého kněze. Ten totiž miluje hudbu, ale ne pouze tu chrámovou, fandí metalu. Dionysios Tabakis slouží jako duchovní už téměř třicet let. Ve farnosti asi nebylo mnoho lidí, kteří by si představovali, že jejich kněz jednou vydá desku, kde se byzantské chorály potkávají s doom metalem, rapem, industriálními beaty a dubstepem.
Bezpražcová kytara za pár tisíc a syn u počítače
Album Paradise Metal vyšlo u athénského labelu Heat Crimes a soluňské značky Elhellell. Na Bandcampu se rychle vyšplhalo mezi nejprodávanější nahrávky a začalo kolem sebe nabalovat kultovní pověst. Pak si Tabakise všiml britský The Guardian. Od té chvíle už z toho nebyla jen řecká hudební zvláštnost.
Zvuk alba stojí hlavně na sedmistrunné bezpražcové kytaře Harley Benton, kterou si Tabakis koupil za 3 000 korun. Žádná drahá sběratelská záležitost. Bez pražců ale pro něj nástroj dává smysl: může na něm hrát mikrotonální odchylky a intervaly menší než půltón, tedy přesně ty polohy, které byzantská hudba potřebuje. Výsledný tón přirovnává k lidskému hlasu. S úpravou kytary mu podle jeho slov pomohl soused, s nahrávacím softwarem zase syn. Studio, producent, velký rozpočet? Nic z toho. Album vznikalo doma.
Přesto má nahrávka zvláštní tah. Ve skladbě Techno in a Monastery zazní hned na začátku výkřik „Are you ready?“ a vzápětí se rozjede směs rytmizovaného chorálního zpěvu a temných syntetických ploch. Zní to trochu jako modlitba, trochu jako pozdní noční set někde mimo hlavní festivalovou scénu. Nejistota k tomu prakticky patří.
Kytaru stvořil Bůh. Ďábel nic nevytváří
Tabakis naráží na názor, který v pravoslavném prostředí není úplně vzácný: elektrické kytary a současná hudba jsou podle některých nevhodné, v krajním případě rovnou spojované s ďáblem. Kněz, který se pustí do podobného hudebního „kacířství“, se tak podle kritiků dopouští hříchu. V rozhovoru pro The Guardian na to Tabakis odpověděl bez okolků: „Kytaru stvořil Bůh. Ďábel nic nevytváří.“
Nejde ale jen o efektní větu do titulku. Tabakis podle všeho opravdu vychází z přesvědčení, že hudební nástroje jsou dary, které mohou sloužit víře. A také že Bůh má dobrý vkus a krásu pozná. Byzantská hudba přitom od metalu neleží tak daleko, jak by se na první poslech mohlo zdát. Intenzita, opakování, práce s vytržením z běžného času, skoro rituální stav. Jen se to obvykle odehrává na jiných místech a před jiným publikem.
Proč to zaujalo celý svět
V redakci Karaoketexty.cz jsme si všimli, že příběh Dionysia Tabakise se nešíří jen jako kuriózní zpráva o knězi s elektrickou kytarou. Těch pár slov by ho dost zploštilo. Paradise Metal připomíná, že hranice mezi posvátným a světským v hudbě nejsou tak pevné, a že metal má s církevní hudbou víc společného, než by možná část jeho fanoušků dobrovolně připustila.
Tabakis samozřejmě není první, kdo se pokusil tyto světy propojit. Výjimečný je spíš v tom, jak málo to u něj působí jako vypočítavost. Je to člověk, který v neděli stojí před oltářem, a zároveň doma nahrál album, kde byzantský zpěv sousedí s tvrdými kytarami a elektronikou. Taková kombinace se neobjevuje často.
Zdroje: Autorský text, Christnet.eu, The Guardian
Slečna Závist měla před Brichtou jinou tvář: Čeští rockeři přetavili píseň od Uriah Heep v parodii na sebe samé
