Beethoven bývá pro většinu lidí symbolem hudebního génia. Jenže pod tímto známým obrazem je i jiný příběh.
V pozadí Beethovenova génia je příběh o tom, jak slavný skladatel téměř zničil život vlastnímu synovci. Ne každý ví, že v období, kdy Beethoven vedl vyčerpávající soudní spor o poručnictví nad synovcem Karlem, jeho skladatelská práce výrazně ustoupila do pozadí. Pět let soudů, šikana, nucené oddělení chlapce od matky a nakonec pokus o sebevraždu. Na Karaoketexty bychom chtěli připomenout i tuto část Beethovenova života, která je méně známá než třeba Devátá symfonie.
Synovec jako náhradní syn
Beethoven vlastní děti nikdy neměl. Několikrát se zamiloval, ale žádný vztah nedotáhl do konce. Když v roce 1815 zemřel na tuberkulózu jeho bratr Kaspar, zůstal po něm devítiletý syn Karel. Beethoven v něm viděl příležitost. Chlapce, kterého si vezme pod křídla, vychová ho po svém a možná na něj přenese i něco ze svého odkazu.
Kaspar přitom už ve své závěti z roku 1813 určil Ludwiga jediným poručníkem. Těsně před smrtí ale závěť změnil a jako spolupečovatelku připsal i Karlovu matku Johannu. Beethoven to neuznal. Johannu nesnášel, říkal jí Královna noci podle záporné postavy z Mozartovy Kouzelné flétny, a hned spustil soudní boj o výhradní poručnictví.
Sám přitom vyrůstal s despotickým otcem, který ho nutil cvičit na klavír i v noci, bil ho a zamykal do sklepa. Vzorec se prostě opakoval. Jen v jiné podobě.
Pět let soudu, chlapec uprostřed sporu
Karel se do celého sporu dostal hned po otcově smrti. Musel vypovídat, byl nucen volit, s kým chce žít, a v roce 1816 mu úřady zakázaly navštěvovat matku. Přesto za ní utekl. Policie ho pak proti jeho vůli přivedla zpět. Podobná nucená odloučení se opakovala znovu.
Beethoven synovce poslal do internátní školy, čekal disciplínu. Současně Johanně zakazoval návštěvy bez svého souhlasu. Karlovy známky šly dolů. Beethoven ho označoval za neschopného, a přitom ho dál shazoval i před ostatními. Skladatel Carl Czerny, který Karla učil klavír, poznamenal, že chlapec hudební talent zkrátka nemá. Beethovena to rozčilovalo.
V roce 1820 Karel utekl zpět k matce. Znovu ho násilně vrátili. Johanna nakonec přišla o všechna práva. Beethoven vyhrál, jenže náklady byly značné.
Výstřel u hradních zřícenin
V roce 1825 se devatenáctiletý Karel zapsal na vídeňskou univerzitu, kde chtěl studovat jazyky. Mohl to být začátek něčeho vlastního. Beethoven ale do jeho života zasahoval dál, najal si ho jako pomocníka u svých papírů a přátele požádal, aby Karla hlídali.
Když se Karel v roce 1826 rozhodl vstoupit do armády, Beethoven to nesl těžce. Situace se rychle vyhrotila. Karel koupil dvě pistole, odjel ke zříceninám hradu Rauhenstein u Vídně a zmáčkl spouště. Jedna rána ho minula, druhá ho jen lehce zasáhla do spánku. Přežil. Našel ho povozník a Karel ho požádal, aby ho odvezl k matce.
Když se případ dostal k policii, Karel prý řekl: „Stal jsem se horším, protože mě strýc chtěl mít lepším.“ A dodal: „Strýc mě příliš trápil.“
Co přišlo po tom všem
Karel se dva měsíce zotavoval v nemocnici. Potom odjel s Beethovenem a strýcem Johannem do Gneixendorfu. Beethoven tam dokončil Smyčcový kvartet č. 16. Nad pomalé akordy závěrečné věty napsal do rukopisu: „Muss es sein?“ Tedy musí to být? Odpověď zní: „Es muss sein!“ Musí.
Karel nakonec nastoupil do armády a pět let sloužil jako voják v Jihlavě, kde si podle badatele Zdeňka Geista také našel manželku. Oženil se v roce 1832, s manželkou měl pět dětí. Zemřel v roce 1858 ve věku 51 let, stejně jako jeho strýc, na jaterní chorobu. Rodina žila z příjmů z Beethovenovy hudby.
Beethoven zemřel 26. března 1827, rok po Karlově pokusu o sebevraždu. Na pohřeb přišlo víc než dvacet tisíc lidí. Mezi nimi byl i Karel.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, ClassicalMusic, Interlude, Wikipedie, iDnes.cz
Zajímavá fakta o hudebnících, která vás možná překvapí: Co se do učebnic dějepisu nevešlo
