Píseň Zkus se životu dál smát na první poslech působí jako lehká pop-rocková věc, nic složitého. Ale při hlubším pohledu najde člověk víc.
Pod nenápadným názvem songu Pavla Bobka je ale schovaný příběh o cenzuře, zakázaném Lou Reedovi i o člověku, který schytal ránu za ranou, a přesto si zachoval úsměv. Na Karaoketexty nás zajímalo, co se za Bobkovou nahrávkou z roku 1981 vlastně skrývá. A i pro ty, kdo ji znají nazpaměť, může být tento pohled překvapivý.
Z newyorského undergroundu do pražského rozhlasu
Původní Walk on the Wild Side vydal Lou Reed v roce 1972 na albu Transformer, na kterém se producentsky podílel David Bowie. Reed měl dlouhodobě slabost pro lidi na okraji společnosti a právě tato skladba to ukázala naplno. Text se pohyboval v prostředí newyorského undergroundu, mluvil o drogách, prostituci i transsexuálních postavách z okruhu Andyho Warhola. V tehdejším Československu tím byl prakticky předem vyřazen z možnosti zaznít v původní podobě.
Pavel Bobek byl mezi českými popovými zpěváky výjimkou. Zpíval Franka Zappu, měl blízko k americké alternativě a nebál se sahat po repertoáru, který ostatní raději nechávali být. Reedova píseň ho zaujala, jenže v originální verzi ji tehdy natočit nemohl. Na řadu proto přišel textař Michal Žantovský.
Smolař, který to schytal ze všech stran
Žantovský napsal zcela nový český text. Místo newyorského undergroundu nastupuje obyčejný smolař: vyhodí ho z práce, partnerka se s ním rozejde, z hospody odchází bez placení a nakonec ho srazí auto. Ani drogy, ani prostituce, nic podobného. Jen sled všedních průšvihů, který končí tím nejtvrdším způsobem.
Na poměry tehdejší české pop music to byl text dost nezvyklý. Domácí produkce osmdesátých let podobné postavy příliš nenabízela. Přesto píseň prošla cenzurním řízením a v roce 1981 vyšla na desce stejného názvu.
Dvojí život jednoho alba
Na tomto příběhu je ještě jedna zvláštnost. Státní podnik Artia připravil vedle české verze také exportní anglické album The Stranger. Pavel Bobek na něm nazpíval tytéž skladby anglicky, včetně původního Reedova textu, který byl doma zakázaný. Pro domácí trh česká verze, ven anglická. Jedna píseň, dvě podoby. Docela úsporné řešení, byť ne zrovna samozřejmé.
Pavel Bobek ostatně patřil k lidem, kteří uměli podobné paradoxy bez problémů realizovat. Od šedesátých let, kdy zpíval s Olympikem, přes období v divadle Semafor až po setkání s Johnnym Cashem v roce 1978 na půdě amerického velvyslanectví – jeho kariéra byla plná okamžiků, které se do tehdejší představy české pop music prostě nevešly. Zemřel po dlouhé nemoci 20. listopadu 2013 v Praze. Bylo mu 76 let.
Název jako životní filozofie
Zkus se životu dál smát dnes zní skoro jako hotové životní motto. Když ale víte, že pod tím původně stál Reedův text o lidech vytlačených na okraj společnosti, dostane ta věta jiný šmrnc. Žantovský příběh změnil k nepoznání, ale jednu věc ponechal: představu člověka, který dostává ránu za ranou, a přesto se úplně nesloží.
Možná i díky tomu píseň funguje dodnes. Smolař pod koly auta je pro českého posluchače, ať už za dob socialismu, nebo v současnosti, srozumitelnější než newyorský underground. Smysl je ale v obou případech stejný.
Zdroj: Autorský text, ČeskýRozhlas, Popmuseum.cz, Wikipedie, Rádio BEAT
Jiří Korn zachytil ducha doby v písni Hotel Ritz: Vyjadřovala touhu po zakázané svobodě
