Psal se 13. červenec 1985, bylo necelých sedm minut po šesté večer a na pódiu Wembley Stadium se před 72 000 diváky objevila kapela Queen. Kapela, o níž organizátor Bob Geldof ještě nedávno prohlásil, že její hvězda už vzešla i zapadla. A během 21 minut ukázali, jak moc se mýlil.
Freddie Mercury měl tehdy za sebou sólové album Mr. Bad Guy a od zbytku skupiny se citelně vzdálil. Baskytarista John Deacon, kytarista Brian May i bubeník Roger Taylor podle Mayových pozdějších slov netušili, co bude dál. „Naše osobní vztahy utrpěly,“ řekl May hudebnímu publicistovi Marku R. Blakeovi. „Freddie se vzdálil tak daleko, že jsem si myslel, že ho možná nezískáme zpět.“ Na Karaoketexty nás zaujalo, že i přes složitou situaci dokázali Queen zazářit.
Dvacet jedna minut, které nikdo nečekal
Pro kapelu to v té době nebylo snadné, přišel bojkot ze strany OSN i části hudební scény kvůli koncertům v jihoafrickém Sun City v době apartheidu. A v Americe? Tam se jejich kariéra prakticky zasekla. Sám Mercury později přiznal, že celé předchozí desetiletí vnímal jako únavný kolotoč. Studio, deska, turné, zase studio.
Set odstartovala zkrácená verze „Bohemian Rhapsody“ a pokračovalo se přes „Radio Ga Ga“, „Hammer to Fall“, „Crazy Little Thing Called Love“ a „We Will Rock You“ až k závěrečnému „We Are the Champions“. Potom ještě Mercury s Brianem Mayem přidali akustické „Is This the World We Created?“, píseň, která v rámci charitativního koncertu na pomoc hladovějící Etiopii působila, jako by byla napsaná přímo pro ten večer. Mercury později sám poznamenal, že záměr to nebyl, ale výsledek sedl přesně.
Queen tehdy nebyli hlavní hvězdou programu. Hráli před sedmou večer, za denního světla, mezi jmény jako U2, David Bowie nebo Elton John. Jenže právě oni odcházeli z pódia jako jednoznační vítězové dne. Geldof to řekl bez obalu: „Queen byli jednoznačně nejlepší kapela toho dne. Hráli nejlépe, měli nejlepší zvuk, využili svůj čas naplno. Pochopili, o co jde, o globální jukebox. Prostě šli a drtili jeden hit za druhým.“ Rozhodující byl přístup. Zatímco jiné kapely hrály v podstatě svůj standardní set, Queen si každou minutu pečlivě nacvičili.
Co se stalo za oponou a co potom
Freddieho tehdejší partner Jim Hutton ve svých pamětech Freddie And Me popsal, jak Mercury vypadal hned po vystoupení. Vrhl se do přívěsu, nechal se převléknout z mokrého oblečení a první věta zněla: „Díky bohu, že je to za mnou.“ Pak vypil velkou vodku a z přívěsu vyšel vstříc usmívajícímu se Eltonu Johnovi, který na Freddieho zavolal: „Vy ha*zlové…“ Asi nejlepší kompliment, který tam toho večera padl. Výkon byl tak ikonický, že Královská pošta zařadila Mercuryho na pamětní poštovní známku.
V designu Petera Blakea je za ním vidět Roger Taylor, a protože Mercury sám pocházel ze Zanzibaru, stal se Taylor prvním žijícím Angličanem, jehož podobizna se kdy na britské poštovní známce objevila. Live Aid podle Blakea kapelu doslova zachránil před rozpadem nebo dlouhou pauzou. Úspěch toho večera je přesvědčil, aby pokračovali. Dva měsíce po Live Aid začali Queen pracovat na albu A Kind of Magic, které se prodalo v šesti milionech kopií a doprovodilo ho rekordní světové turné.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů CNN, History, Louder Sound, uDiscover Music, YouTube LiveAid
Příběh ukrytý za hitem Bohemian Rhapsody: Queen touto skladbou navždy změnili dějiny populární hudby
