Rammstein patří k nejvýraznějším hudebním fenoménům posledních desetiletí. Jejich historie je příběhem kapely, která svým osobitým zvukem, kontroverzní estetikou i velkolepými koncerty zásadně ovlivnila podobu moderního metalu.
Když se řekne Rammstein, většině lidí naskočí plameny, těžké kytarové riffy a Tillův skoro nehybný pohled. Jenže za touhle podobou je i příběh kapely, která se po pádu NDR naučila se svobodou zacházet po svém, hlučně, teatrálně a bez potřeby cokoliv uhlazovat. Na Karaoketexty můžeme připomenout, že je to už přes třicet let od chvíle, kdy se z nového projektu Richarda Kruspeho stala skupina, kterou dnes zná celý svět.
Z trosek Východu na velká pódia
Rammstein se dali dohromady na začátku roku 1994. U zrodu stál hlavně kytarista Richard Kruspe, ke kterému se připojili Christoph Schneider, Oliver Riedel a později také Till Lindemann, tehdy známý spíš z jiné hudební dráhy než jako frontman. Zkušenost s prostředím bývalé NDR je v kapele znát víc, než by se mohlo zdát po prvním poslechu. Ne v podobě politických hesel, spíš v energii, která se odmítá držet zpátky.
Začátky byly dost syrové. Jak uvádí fanouškovská databáze RammWiki, kapela se v polovině devadesátých let rychle posouvala z klubů na větší pódia, předskakovala Clawfinger i Ramones a už v březnu 1996 se objevila na MTV. Tehdy se ještě řešilo, jestli němčina může fungovat jako jazyk mezinárodního rockového exportu. U Rammstein fungovala. A funguje dodnes.
Provokace jako součást rukopisu
Rammstein nikdy nestavěli jen na hudbě. Od začátku byla jejich síla i ve vizuálu, nadsázce a ochotě jít na hranu. Oheň se stal poznávacím znamením, ale není to jen efekt pro efekt. Právě práce s extrémem drží kapelu pohromadě i po třech dekádách: všechno je u nich větší, hlasitější a schválně přepálené.
S tím ale přišly i spory. Kapelu v různých obdobích provázely kontroverze i pokusy spojovat jejich hudbu s cizími činy nebo společenskými obavami. Členové taková zjednodušení odmítali. Toto je v příběhu Rammstein podstatné: provokace u nich není vedlejší produkt, ale součást estetiky. Někdy fascinuje, jindy je nepříjemná. Téměř nikdy se jí ale nedá vyhnout.
Stadionová mašina, která neztratila tvář
Po dlouhé nahrávací pauze se kapela vrátila v roce 2019 singlem ‚Deutschland‘ a bezejmenným albem, které podle dostupných údajů ovládlo žebříčky ve 14 zemích. Následovalo velké stadionové turné, které potvrdilo, že Rammstein nejsou nostalgická značka pro pamětníky, ale pořád mimořádně silná koncertní instituce. Rammstein World navíc připomíná i zvláštní milník: v roce 2006 po nich byla pojmenována planetka č. 110393.
Kdo tuto kapelu někdy viděl naživo, ví, že jejich koncert není obyčejným večerem. Je to rituál přesně spočítaný do posledního výbuchu. Možná i díky tomu ten třicetiletý příběh pořád nevyhasl. Rammstein dávno nejsou jen kapela z Berlína. Jsou fenomén, který proměnil tvrdou hudbu v masovou podívanou, aniž by přestal působit nebezpečně.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, RammWiki, Rammstein World, Louder
Ozzy měl mírové véčko, Dio vymyslel paroháče: Jak vzniklo slavné metalové gesto a proč ho fanoušci často ukazují špatně
