Jahodí snům lahodí: Kde se stala chyba v překladu původního hitu od Beatles

Jahodí snům lahodí je poctivý pokus vzdát hold jedné z největších písní 20. století. Přesvědčivý ale není, a nejspíš ani být nemohl.

Strawberry Fields Forever patří k těm nahrávkám, u nichž má člověk pocit, že se na nich nedá nic pokazit. Ta píseň je prostě neomylná. Pavel Sedláček se pokusil o cover. Česká verze s názvem Jahodí snům lahodí ale podle nás na Karaoketexty ukazuje, jak tenká je hranice mezi poctou a výsledkem, který občas zaskřípe.

Píseň, která na album málem vůbec nepatřila

Než se člověk dostane k české verzi, je dobré si připomenout, co vlastně stojí za originálem. Strawberry Fields Forever vznikla na přelomu let 1966 a 1967 a původně měla být součástí alba Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, tehdy ještě plánovaného jako dvojalbum. Beatles ale vydávali nový singl zhruba dvakrát do roka a jejich poslední, Eleanor Rigby / Yellow Submarine, vyšel 8. srpna 1966.

Veřejnost čekala na novinku, navíc se šířily řeči o rozpadu kapely po zrušení podzimního turné. Manažer Brian Epstein a producent George Martin nakonec usoudili, že další odklad už nepřipadá v úvahu. Strawberry Fields Forever proto vyšla jako singl 17. února 1967 a na Sgt. Pepper’s se už nedostala.

Bylo to jedno z těch rozhodnutí, která působí zvláštně, skoro trochu neomaleně. Singl se stal hitem hned, album zůstalo bez něj. Málokdo tenkrát tušil, že právě tahle nahrávka se bude po letech vracet v anketách o nejlepší píseň všech dob.

Co dělá originál tak těžko uchopitelným

Strawberry Fields Forever není jen skladba, ale spíš studiový experiment. John Lennon a George Martin spojili dvě různé verze natočené v odlišných tóninách i tempu. Na poslech je to plynulé, pod povrchem je ale technicky dost složitá koláž. Úvodní mellotron, zpomalené bicí, cella puštěná pozpátku, to všechno dohromady vytváří snovou atmosféru, bez níž by ta píseň nebyla tím, čím je.

Instrumentace Sedláčkovy nahrávky se originálu snaží přiblížit, jenže výsledek působí dost kostrbatě. Jednotlivé nástupy nástrojů jsou moc výrazné a je z nich cítit spíš snaha než nějaká samozřejmá plynulost. Ta měkká, skoro halucinogenní zvuková mlha originálu se prostě nedá jednoduše přehrát znovu.

Hlas a text: dva problémy najednou

Jenže instrumentace je jen jedna část celé věci. Diskutabilní může být i posazení Sedláčkova hlasu. Rozdíl je zřetelný: Lennonův hlas má barvu i frázování, které k téhle písni patří skoro neoddělitelně. Sedláčkův hlas je jinde.

A pak přichází text. Překlad nebo volnější adaptace anglické písně do češtiny naráží na pořád stejný praktický problém: slabiky nesedí stejně, melodie neodpovídá přirozenému přízvuku českých slov. U Jahodí snům lahodí to v několika místech vede k tomu, že zpěvák musí slova lámat uprostřed, jen aby se vešla do melodie. Ani zpěv zkrátka nepůsobí zrovna plynule.

Proč je vlastně jasné, že to nebylo jednoduché

Bylo by nespravedlivé Pavla Sedláčka za samotný pokus odsoudit. Coververze slavných zahraničních hitů mají v české hudební tradici své místo a část takových nahrávek funguje dodnes. U Strawberry Fields Forever je ale situace jiná. Jde o extrémně svázanou píseň, pevně spojenou s původní produkcí, dobou i autorem. Jakýkoli přepis tak nutně ztrácí kus toho, co dělá originál výjimečným.

Podobné pokusy bývají přijímány s jistou dávkou shovívavosti i nostalgie, zvlášť pokud má posluchač nahrávku spojenou s dětstvím nebo s určitou etapou života. Jenže shovívavost není totéž co přesvědčivost.

Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, YouTube 6529

Čtěte také:

Mambo, salsa a samba v době normalizace: Jak Praha propadla latinskoamerickým rytmům i v minulém režimu

Čtěte také:

Sanitka baví i po letech: Úvodní píseň Zagorovou moc neuchvátila, slavná letecká nehoda na konci seriálu děsí dodnes