Některé písně z 90. let dnes působí jako dobový dokument, zajímavý, ale trochu zaprášený. A pak jsou tu hity, které prostě nezestárly.
Rockové devadesátky byly dost neklidné období. Grunge, alternativa, post-rock, kytarové kapely z klubů i kapely, které během chvíle plnily haly. Všechno se míchalo. Některé projekty zmizely skoro stejně rychle, jako se objevily, trh byl přeplněný a člověk by čekal, že po letech zůstane jen pár známých názvů. Zůstalo toho víc. Tady je náš redakční výběr z webu Karaoketexty, a to tří songů, které nezapadly ani dnes.
Nirvana – Smells Like Teen Spirit (1991)
Tento seznam by bez ní vypadal trochu neupřímně. Smells Like Teen Spirit z alba Nevermind není skladba, která by přežila díky technické dokonalosti. Jenže trefila náladu, kterou není tak snadné popsat: člověk přesně neví, co chce, ale dost jasně cítí, že nechce to, co mu okolí servíruje. To je poloha, co se s další generací prostě nevypaří.
Dodnes na ní drží hlavně dynamika. Tichý, skoro znuděně se valící začátek, a pak náraz do refrénu, který si neříká o svolení. Žádné exhibiční sólo, nic hraného navíc. Přesto skladba unese stadion i malý klub, což není tak běžné, jak se po letech může zdát. Kurt Cobain ji časem nesnášel, ale lidé si ji pouštějí dál, bez ohledu na to, kolik kulatých výročí už mezitím proběhlo.
Garbage – Stupid Girl (1995)
U Garbage je příběh kapely o něco zašmodrchanější, než naznačuje pár známých singlů. Po albu Bleed Like Me z roku 2005 se rozpadli uprostřed nahrávání; celé to bylo natolik vyčerpávající, že desku dotáhli až po znovusjednocení a následovala delší pauza. Návrat přišel v roce 2011, o rok později vydali Not Your Kind of People a od té doby přibyly ještě tři další desky. Ta nejnovější, Let All That Be the Light, vyšla v roce 2025.
Stupid Girl z debutu ale pořád zůstává skladbou, na které je dobře slyšet, proč Garbage nebyli jen další kapelou z devadesátkového přetlaku. Shirley Manson zpívá o povrchnosti a sebezničujícím chování bez moralizování, ale taky bez sebelítosti. Prostě jako někdo, kdo se dívá ostře a moc nemrká. Produkce Butche Viga ani dnes nepůsobí zatuchle: elektronika se tu potkává s kytarami způsobem, který zní jako něco, co se tehdejším škatulkám trochu vyhnulo.
The Cranberries – Zombie (1994)
The Cranberries měli v devadesátých letech několik velkých hitů, ale Zombie je trochu jiný případ. Skladba vznikla jako reakce na bombový útok v anglickém Warringtonu v roce 1993 a Dolores O’Riordan v ní místo obvyklé jemnější polohy kapely použila překvapivě tvrdý a naléhavý výraz. Z písně se tak stal jeden z nejvýraznějších protiválečných rockových hitů dekády.
A právě zvuk je důvod, proč Zombie ani po třiceti letech nepůsobí jako historická nahrávka. Zkreslené kytary, výrazný riff a především hlas Dolores O’Riordan, který se chvíli drží téměř v klidu a pak se bez varování opře do refrénu, pořád fungují. Píseň navíc nestojí na nějakém módním produkčním triku, který by byl pevně spojený s rokem 1994. Je jednoduchá, přímočará a díky tomu neztratila sílu ani po letech.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie, Vice
Kurt Cobain v roce 1993 přiznal pravdu: Největší hit Nirvany byla jen průhledná kopie jiné kapely
