Dne 23. července uplynulo 15 let od chvíle, kdy svět přišel o Amy Winehouse. Zpěvačka s nezaměnitelným hlasem a talentem, který definoval celou generaci, zemřela ve 27 letech na otravu alkoholem.
Když Amy Winehouse v roce 2003 vydala debut Frank, pronesla v jednom rozhovoru větu, která tehdy působila skoro jako odlehčený žert: „Slavná nikdy nebudu. Zbláznila bych se z toho.“ O tři roky později přišlo Back to Black a stala se z ní globální hvězda. Ta slova se nakonec splnila jinak, než si tehdy kdokoli představoval. Na Karaoketexty jsme se rozhodli přinést průřez její kariérou i osobním životem.
Hlas, který nepotřeboval vysvětlování
Amy Jade Winehouse se narodila 14. září 1983 v londýnském Southgate do židovské rodiny, kde hudba patřila k běžným záležitostem. Otec Mitch jezdil taxíkem a amatérsky zpíval, strýcové z matčiny strany byli profesionální jazzoví hudebníci, babička z otcovy strany měla románek s britskou jazzovou legendou Ronnie Scottem. Jazz tedy Amy nasávala ještě dávno předtím, než se naučila číst. První kytaru navíc dostala ve třinácti a hrát se učila sama.
V šestnácti zpívala s National Jazz Youth Orchestra. V devatenácti nahrála první album. Kritici ji okamžitě srovnávali s Billie Holiday, Dinah Washington nebo Sarah Vaughan, a úplně vedle nebyli. Měla něco, co se nedá naučit. Uměla vzít bolest a proměnit ji v hudbu s takovou samozřejmostí, jako by nic jiného ani dělat nešlo.
Album Back to Black z roku 2006 ji vystřelilo na světová pódia. Spolupráce s producentem Markem Ronsonem dala vzniknout zvuku, který připomínal 60. léta, ale zároveň zněl naprosto současně. V roce 2008 za něj získala pět cen Grammy, tehdy rekord pro britskou umělkyni. Prodeje šly do milionů. Deska se zařadila mezi nejprodávanější v historii britské hudby.
Za obrazem hvězdy: otec, který odešel, a vztah, který ničil
Jenže pod tím vším byl příběh, který zdaleka nepůsobil tak oslnivě. Otec od rodiny odešel, když bylo Amy devět. Vrátil se až ve chvíli, kdy z ní byla celebrita. Jak už to tak bývá, jde o moment, který nejspíše silně formoval její vztah k mužům a také k sobě samotné. Manžel Blake Fielder-Civil, za kterého se provdala v roce 2007 a rozvedla se s ním o dva roky později, ji podle dostupných informací zasvětil do heroinu. Bulimií trpěla už od patnácti let.
Závislost na alkoholu a drogách se zhoršovala před očima veřejnosti. Paparazzi zachycovali každý pád, bulvár každý exces. Přitom někteří z lidí, kteří ji měli chránit, dotlačili Amy k vystoupení v Bělehradu v červnu 2011, a to ve stavu, kdy sotva stála. Bylo to její poslední koncertní vystoupení.
O měsíc a půl později, 23. července 2011, ji bodyguard našel mrtvou v jejím londýnském bytě v Camdenu. Příčinou smrti byla otrava alkoholem. Hladina v krvi dosáhla 4,16 promile.
Co zůstalo a co mohlo být
Několik dní před smrtí stihla natočit duet s Tonym Bennettem. Měla rozpracované nápady na nové skladby. Paradoxně se zdálo, že na tom byla v posledních dnech celkově lépe, její tělo ale nezvládlo náhlý nápor alkoholu v kombinaci s dlouhodobými zdravotními potížemi spojenými s bulimií.
Duet s Bennettem vyšel posmrtně na jeho albu Duets II. Dokument Amy z roku 2015 získal Oscara za nejlepší dokumentární film. Filmová biografie z roku 2024 poté fanoušky spíš rozdělila, přičemž největší kritiku si vysloužil závěr, který podle mnohých překrucuje skutečné okolnosti její smrti.
Amy Winehouse se zařadila do takzvaného Klubu 27, neformální skupiny hudebníků, kteří zemřeli ve stejném věku. Patří tam i Jim Morrison, Jimi Hendrix, Janis Joplin a Kurt Cobain.
Zdroje: Autorský text, Britannica, Wikipedie, Reuters, HISTORY.com
Rolling Stones o Amy Winehouse: „Každý věděl, že máš v láhvi vodku. Dej se dohromady a jdi na pódium.“
