Jac Holzman, zakladatel Elektra Records, věřil v The Doors od prvního okamžiku. Cesta k úspěchu však byla trnitá a jeden zvláštní moment s hodinkami mu zůstal v paměti navždy.
Holzman s kapelou podepsal smlouvu v roce 1966. Byl si jistý, že v rukou nemá obyčejnou klubovou atrakci, ale něco podstatně většího. Distributorům Elektry tehdy rozeslal dopis, v němž předpovídal, že The Doors budou největší nahrávkou, jakou kdy jeho firma vydala. Debutové album vyšlo v lednu 1967, singl „Break on Through (To the Other Side)“ ho předběhl o tři dny. Výsledek? Skoro ticho. Singl nezabral, prodeje byly slabé a Holzman později přiznal, že ho to rozhodilo víc, než by si přál. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na to, jak se rozhodl postupovat dál.
Billboard na Sunset Strip a vsázka na správnou kartu
Ústup ale nepřicházel v úvahu. Holzman nechal pronajmout velký billboard přímo na Sunset Stripu v Los Angeles, tedy tam, kudy pravidelně projížděli diskžokejové i programoví šéfové rozhlasových stanic. Dnes to zní jako samozřejmý propagační tah, tehdy šlo u hudebního vydavatelství o tak trochu nezvyklou věc.
Deska si mezitím pomalu hledala vlastní cestu. Neměla slabé místo, aspoň tak ji Holzman vnímal, a mezi posluchači se začala šířit spíš osobním doporučením než velkou kampaní. V lednu 1967 se prodalo zhruba deset tisíc kusů, v únoru podobně, v březnu už patnáct tisíc a v dubnu třicet. Pak přišel singl „Light My Fire“. Albová verze měla přes sedm minut, pro rádio ji proto sestříhali na něco málo přes tři minuty.
Zastavené hodinky a drahý nákup druhý den
V Holzmanově vzpomínkách má jeden okamžik skoro filmový detail. Seděl, přišla zpráva, že „Light My Fire“ stoupá hitparádami, a přesně v tu chvíli se mu zastavily hodinky. Nebral to jako prachsprostou náhodu. Přišlo mu to jako podivné znamení, že se čekání konečně zlomilo.
Druhý den si šel koupit nové, velmi drahé hodinky. Tentokrát už na ně měl. Do konce léta 1967 se singlu prodal milion kusů a The Doors se opravdu stali tím, co Holzman distributorům sliboval. Autorem písně byl kytarista Robby Krieger; šlo o jeho první skladatelský příspěvek pro kapelu.
Muž, který v ně věřil jako první
K The Doors se Holzman dostal díky Arthuru Leeovi ze skupiny Love, který ho vzal na jejich koncert do klubu Whisky a Go Go. Holzman je oslovil prakticky okamžitě a podle vlastních slov je pak celé léto vytrvale naháněl, dokud smlouvu skutečně nepodepsali. Vztah vydavatele s kapelou nebyl bez zádrhelů, nicméně fungoval.
Když The Doors jednou vyhlásili stávku kvůli vyšším honorářům z prodeje, Holzman se nerozběhl za nimi. Prostě počkal, až přijdou sami. A oni přišli. V tom příběhu není žádná přetvářka: zato je v něm kupa tvrdohlavosti, dobrý odhad a několik měsíců, kdy všechno mohlo vypadat jako sázka na špatnou kartu.
Zdroj: Autorský text, The Doors, Wikipedie, AmericanSongwriter
Skandál ve studiu The Doors: Jim Morrison se vykašlal na nahrávání a k mikrofonu musel klávesák
