Jeden hlas, dva hudební světy vzdálené od sebe na míle. Clare Torry v roce 1973 nazpívala vokál na nejprodávanějším albu dekády, a pak se bezděky stala pojítkem mezi Pink Floyd a Dolly Parton.
Pink Floyd a Dolly Parton? Na první pohled skoro žádný průsečík. Jiný svět, jiní posluchači, jiná představa o tom, jak má píseň vypadat. Přesto jsem mezi nimi na Karaoketexty našel jednu drobnou, trochu nečekanou spojku. Vede přes zpěvačku, která tehdy nejspíš vůbec netušila, do jak zvláštní hudební skládačky jednou zapadne.
Žena, která ze studia odcházela s pocitem, že to nevyšlo
Clare Torry přišla v roce 1973 do studia na zakázku. Pink Floyd ji oslovili kvůli vokálu pro album, na kterém právě pracovali. Jenže zadání, jak později vzpomínala, nebylo zrovna jasné. Nevěděla přesně, co od ní kapela čeká, a tak začala hledat hlasem. Mezi zpěvem, nářkem a výkřikem, v poloze, která zní sevřeně i svobodně zároveň. Když bylo po nahrávání, neměla pocit velkého okamžiku. Odcházela domů s dojmem, že se to moc nepovedlo, protože reakce muzikantů ve studiu byly podle ní dost zdrženlivé.
Jenže to odhadla úplně špatně. Její hlas se stal jedním z nejpamátnějších momentů alba The Dark Side of the Moon, desky, která později skončila jako čtvrtá nejprodávanější v hudební historii. A Torry na ní přitom nezazpívala ani jednu souvislou větu.
Motýl mezi country a britskou televizí
V roce 1974 vydala Dolly Parton píseň, ve které přirovnala zamilovanost k třepotání motýlích křídel. Singl vystoupal na první místo country žebříčků a stal se jejím čtvrtým sólovým hitem tohoto druhu. Motýl se pak u Parton zabydlel natrvalo, nejen v hudbě. Dodnes je součástí vizuální identity Dollywoodu, jejího zábavního parku v Tennessee.
A pak skok do roku 1978, na britskou BBC1. Televize uvedla sitcom Butterflies, příběh středostavovské rodiny z Británie. Úvodní píseň nazpívala Clare Torry. Nebyla to náhodná skladba, ale právě Partonina píseň s motýlím motivem. Během pěti let se tak Torry objevila u jednoho z nejslavnějších rockových alb desetiletí a poté i u televizní znělky, která sáhla po country písni Dolly Parton. Nebylo to žádné blízké protnutí, ale přece tu bylo.
Záhada, která vlastně záhadou není
Není nutné v tom hledat skryté poselství ani tajnou hudební mapu. Šlo o shodu okolností, která začne být nápadná až ve chvíli, kdy se položí vedle sebe data a jména. Jeden hlas se mihne u britského progresivního rocku, u amerického country motivu i v britském televizním sitcomu. Dolly Parton o té spojnici nejspíš neměla důvod ani přemýšlet. Pink Floyd pravděpodobně také ne. A Clare Torry možná jen přijala další práci ve studiu, aniž by tušila, jaké místo jí tím jednou připadne v hudebních dějinách.
Zdroj: Autorský text, American Songwriter, Dolly Parton, Wikipedie
Kdo získá miliardy Dolly Partonové: Otázka jejího dědictví možná zůstane navždy tajemstvím
