Freddie Mercury byl posedlý obrazem, který namaloval vrah zavřený v blázinci. Tato posedlost dala vzniknout jedné z nejextrémnějších skladeb v historii Queen.
Freddie Mercury dokázal najít inspiraci i tam, kde by ji jiní možná přehlédli. Jeden starý obraz ho zaujal natolik, že se k němu opakovaně vracel a jeho atmosféru se pokusil přenést také do hudby a vlastního pódiového vzhledu. Na Karaoketexty jsme si všimli, že za jednou z nejneobvyklejších skladeb Queen se skrývá příběh malíře, jehož život poznamenala tragédie a jehož dílo vznikalo dlouhá léta za zdmi ústavu.
Richard Dadd a obraz plný podivných postav
Richard Dadd, anglický malíř 19. století, maloval folklorní a pohádkové výjevy už předtím, než se jeho psychický stav začal hroutit. Zásadní zlom přišel v roce 1842 při cestě na Blízký východ. Během expedice podél Nilu nabyl přesvědčení, že jedná podle přímých pokynů egyptského boha Osirise. V Římě ho pak posedla představa, že má zavraždit papeže Řehoře XVI.; zastavila ho v podstatě jen přísná papežská ochranka.
Do Anglie se vrátil změněný. Rodina se o něj pokusila postarat v Kentu, lékaři mluvili o duševní poruše a doporučili umístění do ústavu. Jeho otec Robert Dadd s tím nesouhlasil a dal přednost klidnému domácímu režimu. V létě 1843 ho syn zabil – pobodal ho a podřízl mu hrdlo, protože věřil, že je posedlý démony. Poté utekl do Francie. Cestou ještě napadl dalšího člověka, než ho zadržela francouzská policie.
Obraz namalovaný za mřížemi
Po roce stráveném v ústavu ve Fontainebleau byl Dadd převezen zpět do Anglie. Skončil ve Státním ústavu pro choromyslné zločince při nemocnici Bethlem Royal Hospital, tedy na místě, které veřejnost znala jako Bedlam. Tamní vedení ho nenechalo jen nečinně sedět. Naopak, podporovalo ho v malování. Ředitel George Henry Haydon mu dokonce zadal konkrétní zakázku: obraz ze světa víl. Dadd na něm pracoval od roku 1855 do roku 1864. Devět let práce, a přesto měl pocit, že plátno hotové není.
Rozměry přitom nejsou nijak monumentální. Obraz má na výšku pouhých třiapadesát centimetrů. Jenže na tak malé ploše se toho děje tolik, že oko nemá šanci pobrat všechno naráz. Uprostřed stojí takzvaný „sekáč“, muž s holí, připravený rozseknout ořech. Kolem se tlačí víly, Shakespearovi Oberon a Titanie, sedláci, vojáci, jeřáb s trubkou, a někde v té změti i samotný Dadd se svým otcem. Postavy nejsou jen dekorace. Každá jako by měla vlastní malý příběh a plátno nedává téměř žádné volné místo k oddechu.
Mercuryho tohle přitahovalo mimořádně silně. Mary Austin v knize A Life In Lyrics vzpomínala, že za ní Freddie jednou přišel s novinovým výstřižkem o obraze a oznámil, že se na něj musí jít podívat. „Byl tak malý, ale tak hustý,“ popsala Austin. „Mohli jste se na něj dívat věčně a pořád vám polovina unikala. Byl jako hádanka.“ Mercury se pak do galerie vracel každý týden. Přemlouval ostatní, aby jeli s ním. Brian May v rozhovoru pro Classic Rock v roce 2014 popisoval, jak je Freddie bral autobusem do Pimlica: „Byl posedlý. Říkal nám, ať se podíváme, jak je to složité, kolik má vrstev – a přesně to se pokoušel přetvořit do zvuku.“
Největší stereo experiment Queen
Píseň, která z toho vznikla, patří k nejambicióznějším nahrávkám Queen. Roger Taylor ji v roce 2004 v časopisu Mojo označil za „největší stereo experiment“ kapely. Dodal také, že od začátku do konce šlo o Mercuryho záležitost: „Je plná staroanglických výrazů – potulný otrhanec, satyři, učenci, podkoní a hodovníci. Naprosto ohromující materiál.“ Ve skladbě se vrství vokály, zběsilé cembalo, neklidně přeskakující bicí i kytarové party pouštěné pozpátku. Mercury měl v hlavě šestidílné vokální harmonie, které se ještě překrývaly s dalšími šestidílnými harmoniemi. Praktická drobnost, že Queen tvořili jen čtyři lidé, ho zjevně netrápila.
Taková stavba ale měla jednu jasnou nevýhodu. Na pódiu se skladba hrála velmi těžko. Během turné k albu Queen II v roce 1974 zazněla jen několikrát a první oficiálně vydaná živá nahrávka se objevila teprve v roce 2014 na albu Live At The Rainbow ’74. Čtyři desetiletí je na jednu koncertní verzi docela dlouhá doba.
Daddův obraz se do Mercuryho světa propsal ještě jinudy než přes hudbu. Podle aukčního katalogu Sotheby’s z roku 1975 přišel Freddie za návrhářkou Wendy de Smet se skicou kostýmu, která vycházela z jedné postavy na plátně. Z návrhu vznikl jeho slavný bílý overal s křídly, známý jako „Mercury Wing catsuit“.
Zdroje: Autorský text, Facebook Brian May, Songfacts, Wikipedie, Wikipedie
Sláva se změnila v noční můru: Příběh Mercuryho singlu Don’t Stop Me Now, který vyděsil ostatní členy Queen
