Na první poslech to může snadno splývat s další temnou metalovou skladbou. Jenže „Lament over Uruk“ sahá mnohem hlouběji. Projekt ŠU INANA tu oživuje sumerský nářek nad městem Uruk a místo běžně stavěné písně přichází s kusem muziky, který působí jako obřad, vzpomínka i neklidný návrat něčeho dávno ztraceného.
Na Karaoketexty nás zajímalo hlavně to, v čem „Lament over Uruk“ vybočuje z řady temně laděných projektů, které si rády berou ze starověku jen atmosféru. Tady to není pouze o náladě. ŠU INANA je součástí českého projektu CZ Sirenie a v této linii pracuje se sumerskou tradicí jako s něčím nosným, ne jako s dekorací navíc.
Starý Uruk místo metalové kulisy
Název odkazuje k Uruku, jednomu z nejvýznamnějších měst staré Mezopotámie, známému také pod sumerským jménem Unug. Wikipedia uvádí, že „Lament for Uruk“ patří mezi dochované mezopotamské městské nářky a bývá datován do období Isin-Larsa, tedy zhruba na začátek 2. tisíciletí před naším letopočtem. Nešlo tudíž o volnou hru na starověk, ale o skutečný literární a náboženský útvar, v němž se oplakávalo zničené město a narušený vztah mezi božstvem, chrámem a lidmi.
To je podstatné. ŠU INANA si Sumer nepůjčuje proto, aby hudba zněla tajemněji. V dostupných textech o projektu se znovu a znovu zmiňuje práce se sumerštinou, motiv lamentace i postava bohyně Inany. A ten rozdíl je slyšet, i když člověk nezná historické detaily.
Hlas, kytara a rytmus jako rituál
„Lament over Uruk“ asi nesedne každému. Není to mainstream. Skladba nestojí na efektním refrénu ani na zběsilém náporu. Spíš pomalu utahuje smyčku. Důležitý je tu rytmus. Bicí nejsou v tomto případě jen žánrovou oporou, ale součástí obřadní logiky celé skladby. Úsporné údery, práce s pauzou a dlouhé napětí vytvářejí dojem, že posluchač nesleduje koncertní číslo, ale vstupuje do uzavřeného prostoru s vlastními pravidly. Podobně funguje i kytara: není to jen nosič riffu, spíš temný rezonující nástroj, který drží celek pohromadě.
Nejsilnějším prvkem ale zůstává hlas. Zpěv se blíží recitaci a rozhodně nešetří s naléhavostí. Vokál tu nemá být líbivý ani technicky předváděný. Má nést tíhu nářku. Díky tomu skladba nepůsobí jako stylizace do starověku, ale jako pokus převést starý žalozpěv do současného zvuku.
Za skladbou stojí skutečná tradice nářků
Málokdo ale ví, že mezopotamské městské nářky měly v dávných kulturách velmi konkrétní funkci. Nešlo jen o poezii o zkáze. Šlo o dirge, tedy obřadní nářky za zničená města, často pronášené hlasem ochranného božstva města. V případě Uruku je s místem úzce spojená právě Inana.
Další důležitý kontext nabízí Electronic Text Corpus of Sumerian Literature při Oxfordské univerzitě. Překlady sumerských lamentací ukazují svět, v němž katastrofa není jen vojenskou porážkou. Je to rozpad posvátného pořádku: božstvo opouští město, chrámy jsou znesvěceny, lidé přicházejí o domov i ochranu. V jednom z přeložených textů se objevuje motiv, že Inana opustila Uruk a odešla do nepřátelské země. Právě takové obrazy dávají „Lament over Uruk“ historickou hloubku, kterou by čistě stylová hra nikdy nenabídla.
Je v tom zvláštní ironie. Metal bývá často spojován s přeháněním, pózou a obrazy zkázy pro efekt. Tady ale temnota nepůsobí jako dekorace. Má kulturní paměť a opírá se o textovou tradici starou téměř čtyři tisíce let. Pro českou scénu jde navíc o docela neobvyklý úkaz. Projekt, který se opře o konkrétní sumerský pramen, pracuje s dávným jazykem a zároveň zůstane v rámci temné hudby poslouchatelný, se tu neobjevuje každý týden. „Lament over Uruk“ proto není jen kuriozita pro úzký okruh zasvěcených. Je to skladba, která ukazuje, že i metal může nést historickou paměť a silný příběh.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, YouTube CZSirenie, Electronic Text Corpus of Sumerian Literature
Jak Rammstein přetvořili koncerty na nezapomenutelnou show: Příběh kapely, která nikdy neztratila sílu a hraje už 30 let
