Roger Waters zažaloval své bývalé spoluhráče z Pink Floyd kvůli názvu kapely. Soudní spor trval dva roky, Waters ho prohrál a nakonec přiznal, že to byl omyl.
Když v roce 1987 vyšlo album A Momentary Lapse of Reason, fanoušci Pink Floyd se dočkali nové hudby, ale uvnitř kapely zdaleka nebylo všechno vyřešené. Roger Waters už dva roky nebyl jejím členem a se svými bývalými spoluhráči vedl právní spor o to, zda mohou dál vystupovat pod společným názvem. Zatímco David Gilmour a Nick Mason chtěli pokračovat, Waters byl přesvědčený, že bez něj už Pink Floyd nemají existovat. Na Karaoketexty jsme se podívali na konflikt, který málem změnil historii jedné z nejslavnějších rockových skupin.
Gilmour nechtěl nechat kapelu skončit
Odchod Rogera Waterse v roce 1985 nebyl výsledkem jednoho prudkého konfliktu. Napětí mezi hudebníky se hromadilo už delší dobu. Waters postupně získával stále větší vliv na tvorbu skupiny a jeho představa o jejím dalším směřování se začala rozcházet s názory ostatních. Po vydání alba The Final Cut už bylo zřejmé, že společná práce nefunguje tak jako dřív.
Waters po odchodu předpokládal, že tím skončí také Pink Floyd. David Gilmour a Nick Mason ovšem zastávali opačný názor. Rozhodli se pokračovat, začali připravovat novou desku a do projektu se vrátil také klávesista Richard Wright. Právě to ale bývalého frontmana rozčílilo. Nešlo mu pouze o to, že se jeho někdejší spoluhráči pustili do práce bez něj. Zpochybňoval také jejich právo používat jméno, které pomáhal budovat.
V roce 1986 proto podnikl právní kroky, jejichž cílem bylo zabránit pokračování kapely pod názvem Pink Floyd. Spor se postupně rozšířil i na další otázky spojené s fungováním skupiny a jejím majetkem. Gilmour s Masonem se ovšem nehodlali vzdát. Jejich argument byl jednoduchý: odchod jednoho člena automaticky neznamená konec celé skupiny.
Nová deska vyšla, právní spor ale pokračoval
Album A Momentary Lapse of Reason se dostalo k posluchačům v září 1987. Pro Gilmoura a Masona představovalo důkaz, že Pink Floyd mohou fungovat i bez Waterse. Následovalo rozsáhlé koncertní turné, během něhož skupina vystupovala před tisíci fanoušků. Zatímco na pódiích se hrálo, právníci stále řešili, kdo a za jakých podmínek smí používat jméno Pink Floyd.
K dohodě nakonec došlo 23. prosince 1987. Obě strany se domluvily mimosoudně a Waters stáhl své námitky proti pokračování kapely. Gilmourovi a Masonovi zůstalo právo používat název Pink Floyd, Waters si naopak ponechal práva spojená s konceptem alba The Wall a některými dalšími prvky tehdejších koncertních produkcí.
Součástí dohody byly i poměrně neobvyklé podmínky týkající se nafukovacího prasete, které patřilo k typickým koncertním symbolům Pink Floyd. Za jeho používání měla skupina Watersovi platit poplatek. I takové detaily ukazovaly, jak daleko se někdejší spoluhráči dostali od společného muzicírování k právním a obchodním sporům.
Po letech uznal, že se mýlil
Vztahy mezi bývalými spoluhráči zůstávaly komplikované. Přesto se v roce 2005 znovu sešli na charitativním koncertu Live 8 v Londýně. Na jednom pódiu se tehdy po dlouhých letech objevili Waters, Gilmour, Mason i Wright. Zahráli několik známých skladeb a fanoušci začali doufat, že by jednorázové vystoupení mohlo otevřít cestu k návratu celé skupiny.
Další společné vystoupení přišlo v roce 2011, kdy Gilmour a Mason překvapili diváky během Watersova koncertu v londýnské O2 Areně. Gilmour si s ním zahrál skladbu Comfortably Numb a Mason se připojil v závěru večera. Ani tentokrát však nešlo o začátek nového společného působení.
K celé záležitosti se Waters vrátil v roce 2013 v rozhovoru pro pořad BBC HARDtalk. Tehdy připustil, že snaha zabránit ostatním členům v pokračování pod názvem Pink Floyd byla chybným rozhodnutím. Právní spor mu totiž ukázal, že název skupiny má vlastní obchodní hodnotu a jeho existence není automaticky závislá na tom, zda v ní zůstane konkrétní hudebník.
Pink Floyd se jako plnohodnotná kapela už nevrátili. Richard Wright v roce 2008 zemřel a vztahy mezi Watersem a Gilmourem se v dalších letech znovu zhoršovaly. Právní spor o název tak sice skončil dohodou, ale staré rozpory mezi muzikanty se nikdy úplně neztratily.
Zdroj: Autorský text, BBC News, Louder, Rolling Stone, Wikipedie
No related post selected.
No related post selected.
