Robert Křesťan a Luboš Malina vyrazili natáčet do Memphisu a přivezli si odtamtud nejen nové album, ale i příběhy, které se jen tak nevymyslí.
Byla to vlastně obyčejná situace. Nákup ve Walmartu, láhev vína, pokladna. Jenže když chtěli Křesťan s Malinou zaplatit, prodavačka je zastavila, jak jsme v redakci Karaoketexty.cz zaregistrovali. České pasy prý systém nezná, kolonka pro ně tam není a bez amerického dokladu totožnosti se alkohol neprodává. Malina to později vyprávěl po svém, suše: Amerika se změnila. Křesťan k tomu dodal, že něco podobného zažil už dřív, tehdy ale neměl u sebe žádný průkaz. Tentokrát pasy měli, ale nepomohlo to. I tak vypadal Memphis v roce 2024.
Z Nashvillu do Memphisu, a ne náhodou
Druhá tráva už ve Spojených státech nahrávala, hlavně v Nashvillu. Jenže tentokrát se věci trochu změnili. Luboš Malina nejdřív probíral možnosti s banjistou Bélou Fleckem, který mu doporučil producenta Erica Valentina. Ten ale cizí projekty odmítl. Pak přišel PR manažer kapely Roman Helcl s jiným jménem: Matt Ross-Spang, producent z Memphisu, člověk s výrazným vztahem k analogovému zvuku. Kapela si pustila jeho práci, zjistila, jak přemýšlí o nahrávání, a zkusila ho oslovit.
Křesťan říká, že do dalšího amerického nahrávání se mu zpočátku nijak zvlášť nechtělo. Memphis to ale změnil rychle. Město pro něj mělo váhu samo o sobě a čekal, že se jeho atmosféra do hudby nějak propíše. Podle něj se to také stalo. Kapela si na místě pronajala dům, první týden zkoušela, druhý se přesunula do studia. Nahrávání zabralo pět dní. Základy devíti písní byly hotové už za tři. Vokály Křesťan většinou nazpíval na první, nanejvýš druhý pokus.
Žádná postprodukce, jen kapela v jedné místnosti
Deska Memphis má jiný charakter než dvě předchozí alba, za nimiž stál britský producent Eddie Stevens. Ten pracoval s větším množstvím náběrů a písně z nich postupně skládal, takže ani kapela občas přesně nevěděla, jak bude výsledek znít. Matt Ross-Spang šel na věc opačně. Skladby se hrály celé, od začátku do konce, bez dodatečných oprav. Co se v místnosti podařilo zachytit, to na albu zůstalo.
Malina při vzpomínání hodně mluví o prostoru. Ross-Spang podle něj přesně věděl, kam který nástroj poslat: bicí jednou do malé kukaně, jindy do velkého sálu, kytaru třeba do kuchyňky, jen kvůli jiné barvě. Ve studiu byla i takzvaná chamber room, malá místnost s přirozeným hallem, která nahrávkám dodala měkčí analogový dozvuk. Do zvuku se propsali také místní muzikanti. Hammondovy varhany nahrál Al Gambel, saxofon Art Edmaiston. Křesťan má za to, že jejich účast je na desce slyšet víc než jen jako hostování do počtu.
Kdo jsou Robert Křesťan a Luboš Malina
Druhá tráva vznikla v roce 1991 poté, co Robert Křesťan a Luboš Malina odešli z Poutníků a založili vlastní kapelu, uvádí Wikipedie. Za víc než 30 let vydali devatenáct alb v Česku i ve Spojených státech a několikrát získali cenu Anděl v kategorii folk a country. Křesťan je frontman, autor textů a uznávaný překladatel, mimo jiné Boba Dylana. Malina bývá odborníky řazen mezi nejlepší evropské hráče na pětistrunné banjo; jako studiový muzikant se objevil i na nahrávkách kapel Kabát nebo Mig 21. Druhá tráva se do USA vrací pravidelně, koncertuje tam jako host i jako hlavní jméno večera.
Album Memphis Křesťan popisuje jako zprávu o jedné životní fázi – klidnější, ale ne bez vědomí konce. „O smrti se dá přemýšlet jak smutně, tak i vesele,“ řekl v rozhovoru pro MusicServer. Z nahrávky ale nejde tíseň. Spíš určitá vyrovnanost, místy až strohá. Člověk, který už nepotřebuje moc vysvětlovat.
Zdroje: Autorský text, MusicServer, Wikipedie, YouTube Robert Křesťan & Druhá tráva
Robert Křesťan přebásnil Dylana tak přesně, že „Ještě jedno kafe“ zní jako česká píseň
