Hravý text o milostném vztahu dvou kosů v ovocném sadu vznikl v den, který byl pro autora čímkoli jiným než veselým. Exekutor mu tehdy odnesl televizor i vysavač.
Karel Gott píseň nahrál 23. února 1965 s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, který vedl Josef Vobruba. Výrazný klavírní part patřil Rudolfu Roklovi. Singl vydal Supraphon a na druhé straně desky se objevil hit Josefa Zímy Chvíle s orchestrem Karla Vlacha. Ptačí nářečí mělo rychle mimořádný ohlas a v Gottově raném repertoáru zůstalo napevno. Dostalo se dokonce i mezi písně, které se hrávaly s kytarou u táboráků. Na Karaoketexty jsme se na tuto Mistrovu skladbu podívali blíže.
Kosové místo osamělého muže: jak Štaidl přepsal americký příběh
Český text napsal Jiří Štaidl. Textař, jehož jméno dnes možná nebývá slyšet tak často jako písně, které po něm zůstaly. Než se naplno usadil v hudebním světě, prošel různými zaměstnáními, byl pomocným dělníkem, pošťákem i kulisákem. Patřil k okruhu divadla Semafor a později stál u vzniku divadla Apollo. V roce 1973 zemřel při tragické autonehodě. Byl mladý, ale textů po sobě nechal tolik, že v české pop music zůstávají dodnes.
Americká předloha Ptačího nářečí Oh Lonsome Me od Dona Gibsona měla přitom úplně jiný tón. V originálu jde o píseň opuštěného muže, který si stěžuje na samotu. Štaidl ten motiv odložil stranou a postavil místo něj drobný příběh z ovocného sadu. Dva kosové, milostný rozhovor, lehkost, která nepůsobí nuceně. Přesně ten typ nápadu, který se snadno pokazí, pokud se na něj zatlačí příliš. Štaidl ho napsal v den, kdy mu exekutor odnesl z bytu televizor a vysavač.
Ptáci jako červená nit Štaidlova díla
Ptačí motivy se u Štaidla neobjevily jen náhodou v jedné písni. Stačí projít názvy dalších textů: Proč ptáci zpívají, Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš?, Žaluju ptákům nebo Konec ptačích árií. Ptáci se mu do psaní vraceli opakovaně. Možná kvůli představě volnosti, možná kvůli křehkosti, možná prostě proto, že mu ten obraz fungoval lépe než jiné.
Ptačí nářečí ale není jen milá drobnost na okraji Gottovy diskografie. Spadá do období, které patří k jeho nejsilnějším. Při odstupu více než šedesáti let je to slyšet pořád. Gottův hlas měl tehdy jinou barvu než později, Vobrubovo aranžmá mu sedělo přesně a celá nahrávka má zvláštní kouzlo. Je lehká, dobře zapamatovatelná, a přitom nepůsobí prázdně.
Za tou lehkostí ovšem stál den, kdy Štaidlovi z obýváku zmizely věci, které se zkrátka daly odnést. Televizor i vysavač patří podle platné právní úpravy mezi majetek, který exekutor zabavit může. Jinak je to třeba u ledničky, sporáku nebo pračky, protože ty zákon chrání jako nezbytné vybavení domácnosti. Štaidl tehdy takovou ochranu neměl. Sedl si ale k textu a napsal píseň, ze které dodnes zní pohoda.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Český rozhlas
Jiří Štaidl měl před sebou velkou budoucnost, jeho život ale skončil tragicky brzy
