Jdete nakupovat a z reproduktorů na vás vyskočí riff, který znáte nazpaměť, přestože vám mohlo být v době jeho vzniku pár let nebo jste ještě nebyli na světě. Rockové hity ze 60. let se v nákupních centrech neobjevují náhodou.
Analytická společnost Lightcast to popsala bez velkých okolků: lidé, kteří vyrůstali v 60. a 70. letech, dnes patří k věkovým skupinám s nejvyšší spotřebou. Obchodní řetězce to dobře vědí. A hudba v prodejnách tomu odpovídá, i když si toho člověk při vybírání pečiva nebo bundy často všimne až po chvíli. Výsledek je slyšet pořád dokola: víc než půl století stará rocková klasika zní v supermarketech, obchodech s oblečením i prodejnách nábytku skoro stejně samozřejmě jako z rádia. Na Karaoketexty.cz jsme vybrali tři skladby, které z tohoto zvláštního druhého života těží výrazně, a u každé stojí za připomenutí, proč pořád funguje.
(I Can’t Get No) Satisfaction – Rolling Stones, 1965
U Satisfaction je ta ironie skoro až moc nápadná. Píseň namířená proti rozjetému konzumerismu a reklamní mašinerii dnes často tvoří zvukové pozadí míst, kde se má hlavně nakupovat. Keith Richards si slavný třítónový riff původně nahrál jen jako demo nápad. V hlavě měl spíš dechovou sekci, která ho měla později nahradit. Jenže riff zůstal. A s ním i jeden z nejrychleji rozpoznatelných začátků v dějinách rocku.
Pro Rolling Stones šlo o první singl, který vystoupal na první místo americké hitparády. V Británii to na začátku tak hladké nebylo; skladbu pouštěly hlavně pirátské stanice, protože text se tehdejším vysílatelům zdál moc dráždivý. Zákazy a opatrnost jí ale spíš přidaly na pověsti. DigitalDreamDoor ji dodnes řadí mezi čtyři největší rockové hity šedesátých let.
Born to Be Wild – Steppenwolf, 1968
U Born to Be Wild se často připomíná jedna drobnost, která už zlidověla mezi hudebními historiky: v textu zazní výraz „heavy metal“, jeden z vůbec prvních výskytů v rockovém hitu. Steppenwolf ho tehdy nepoužili jako nálepku pro žánr, byl to jen obraz, trochu drsný a motorkářský. Skladba vyšla v roce 1968 a ještě tentýž rok se dostala do filmu Easy Rider. Tím bylo o její další kariéře v podstatě rozhodnuto.
Proč ji ale slýcháme i tam, kde se prodávají matrace, sportovní vybavení nebo zahradní židle? Protože okamžitě vyvolá pocit jízdy, pohybu, volného prostoru. Nepůsobí těžce, nevyžaduje soustředění, ale nejde ji úplně ignorovat. Pro dramaturgy obchodní hudby je to praktická kombinace: skladba zvedne náladu, a přitom zákazníkovi neodtrhne pozornost od regálu před ním.
Fortunate Son – Creedence Clearwater Revival, 1969
U Fortunate Son je rozpor ještě ostřejší než u Satisfaction. John Fogerty napsal skladbu jako protiválečný a protielitářský výpad proti těm, kteří se díky známostem a postavení dokázali vyhnout Vietnamu. Dnes se ale objevuje v reklamách na džíny, pick-upy nebo pivo a v obchodech zní často jako další bezstarostná rocková jistota. Fogerty se nad tím v minulosti víckrát pozastavil, a není těžké pochopit proč.
Z čistě zvukového hlediska to ovšem dává smysl. Úvodní kytarový úder je tvrdý, rychlý a poznatelný okamžitě. Skladba má tah, který začne pracovat během prvních dvou sekund. V žebříčku DigitalDreamDoor se drží vysoko mezi největšími rockovými písněmi šedesátých let a playlisty této dekády na Apple Music nebo Amazon Music ji zařazují mezi stálice. Creedence Clearwater Revival vydali Fortunate Son jako stranu B singlu. Nakonec přežila právě tato strana.
Proč zrovna teď a proč zrovna tyto?
Nejde jen o nostalgii, i když ta v tom samozřejmě hraje svou roli. V pozadí jsou hlavně peníze. Generace, která s těmito skladbami vyrůstala, dnes představuje mimořádně silnou spotřebitelskou skupinu, a obchody podle toho ladí celé prostředí: světlo, tempo pohybu po prodejně, vůni i hudbu. Ron Hetrick z Lightcast v roce 2024 popsal, že demografické posuny přímo ovlivňují, co se z reproduktorů v prodejnách ozývá. Není to milé gesto směrem k pamětníkům. Je to strategie.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie, Lightcast
Keith Richards složil nejslavnější riff světa ve spánku: Vedle kytary nahrál i své chrápání
