Píseň, která v Austrálii téměř získala status hymny, dostala v Československu úplně jinou tvář, a to díky Karlu Hálovi a Jiřímu Štaidlovi.
Když dneska řeknete „Hádej, Matyldo“, většina Čechů si vybaví hlas Karla Hály, lehký swing a atmosféru šedesátek. Na Karaoketexty.cz nás nicméně zaujalo, že původní australská píseň Waltzing Matilda je ve skutečnosti poměrně temným vyprávěním o chudobě, útěku a i smrti. Čeští autoři tak původní význam úplně přetvořili. Z drsné balady o tulákovi, který raději zemře, než aby se vzdal svobody, vznikla v české verzi téměř hravá a poetická píseň.
Australská legenda byla velice smutná
Waltzing Matilda vznikla už v roce 1895 a v Austrálii má dodnes své čestné místo. V anketě o novou státní hymnu dokonce skončila druhá a mnozí Australané ji berou jako neoficiální symbol země. Text napsal básník Andrew Barton Paterson přezdívaný Banjo, když pobýval v australském Queenslandu. Inspiroval se reálnými příběhy chudých dělníků, kteří putovali krajinou jen s rancem na zádech. Odtud pochází i výraz „Matilda“. Nešlo totiž o ženu, ale o tulácký vak, který byl pro vandrovníky jediným majetkem i společníkem.
Původní příběh je překvapivě tvrdý. Hlavní hrdina ukradne ovci, aby vůbec přežil, a když ho dopadnou policisté s farmářem, skočí raději do vody a utopí se. Balada tak vypráví o odporu vůči autoritám i o touze po osobní svobodě. Tahle prazvláštní směs romantiky a vzdoru způsobila, že se píseň rychle rozšířila po celé Austrálii.
Česká verze dostala úplně jinou náladu
Když se skladba dostala do Československa, kompletně se změnila. Textař Jiří Štaidl sice ponechal melodii i část atmosféry, ale původní drsnost nahradil poetikou a takovým hezkým humorem. Výsledkem byla píseň „Hádej, Matyldo“, která se v roce 1965 okamžitě zařadila mezi největší hity Karla Hály.
Na nahrávání se tehdy podílel orchestr Josefa Vobruby a dle dobových vzpomínek se ve studiu objevil i Karel Gott, který přišel sledovat kolegu. Hála údajně skladbu nazpíval na první pokus, čímž si vysloužil obdiv mezi muzikanty. Jeho hlas se postaral o jedinečný charakter píseň. Měl v něm lehkost, jistotu i přirozený swingový cit, který byl na české scéně výjimečný.
Karel Hála byl českým králem swingu
Samotný Karel Hála patřil k předním zpěvákům české populární hudby druhé poloviny 20. století. Narodil se v roce 1933 v Hradci Králové a už po studiích na konzervatoři bylo jasné, že jeho doménou bude swing a jazz. Začínal v Armádní opeře a později působil v Hudebním divadle v Karlíně. Prošel několika slavnými pražskými scénami včetně Rokoka nebo divadla Apollo, kde se potkával i s Karlem Gottem. Zajímavá byla také jeho spolupráce s Orchestrem Karla Vlacha či Karla Krautgartnera.
Na rozdíl od mnoha tehdejších zpěváků nebyl Hála typickým popovým idolem. Publikum si získával hlavně muzikantskou přesností, noblesou a mimořádným frázováním. Kritici o něm často mluvili jako o nejlepším českém swingaři své generace. Jeho hlas zněl přirozeně, což bylo právě u jazzových a swingových skladeb zásadní.
Byl třikrát ženatý a podle některých vzpomínek neměl ideální vztahy s rodinou. Sám ale o osobních problémech veřejně téměř nemluvil. Od mládí byl holohlavý a s typickým humorem o sobě říkal, že je „přírodní skinhead“. I tím si získával sympatie publika. Vystupoval prakticky až do konce života. O to větší šok přišel v roce 2008, kdy náhle zemřel v pražské Nemocnici Na Homolce. Příčinou bylo prasklé aneurysma břišní aorty. Podle dostupných informací z iDnes o vážné nemoci vůbec nevěděl.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, iDnes, MůjRozhlas, YouTube SUPRAPHON
„Balíček karet“ se stal hitem i bez zpěvu: Síla písně byla v příběhu
