Jokerman patří k písním, u nichž může být hledání jediného správného významu spíš na škodu. Bob Dylan v něm spojil náboženství, mystiku, mytologii i vlastní fascinace do textu, který dodnes nabízí víc otázek než odpovědí.
Některé písně se dají rozebrat skoro technicky: sloka, refrén, hlavní motiv, pointa. U Jokermana od Boba Dylana to moc nefunguje. Od roku 1983, kdy vyšla, se skladba pořád vzpírá jednomu pevnému výkladu. Možná i proto nezůstala přilepená ke své době. Na Karaoketexty jsme se vrátili k okolnostem jejího vzniku a vychází z toho poněkud neobvyklá směs: karibské světlo, středověká kabala, biblické stíny a básníci, kteří ze světa odešli příliš brzy, případně z něj stihli zmizet po svém.
Ostrov, zápisník a příliš mnoho symbolů najednou
Jokermana napsal Dylan na začátku osmdesátých let v Karibiku, konkrétně na ostrově St. Vincent. Není to jen pěkná kulisa k poznámce v bookletu. Byl mimo New York a zároveň už dál od své ostře vymezené křesťanské fáze. Najednou měl kolem sebe jiný vzduch i jiný klid. Skladba se potom objevila na albu Infidels z roku 1983. Zvuk desky pomáhal tvarovat Mark Knopfler z Dire Straits: střídmě, pevně, s rytmem, který ten přetížený text drží překvapivě při zemi.
Text samotný si ovšem běží vlastní cestou. Dylan do něj naházel biblické obrazy, odkazy ke kabale, antickou mytologii i stopu Arthura Rimbauda, francouzského básníka, který někdy kolem dvacítky s literaturou prudce skončil a později odešel obchodovat do Afriky. U Dylana, jenž se taky v různých obdobích stáhl, změnil polohu a vrátil se jiný, se ta paralela zkrátka nabízí.
Lidé, kteří se Dylanovým dílem zabývají dlouhodobě, si u Jokermana opakovaně všímají zvláštní postavy: šašek, kejklíř, možná Kristus, možná Dylan sám. V některých místech se dotýká i kabalistického pojmu Šechina, tedy božské přítomnosti. Do toho se v písni objeví obrazy připomínající Nostradama nebo Michelangelova Mojžíše. Dylan k tomu žádný výkladový manuál nepřidal. V jednom rozhovoru jen řekl, že píseň vznikala „skoro sama od sebe“.
Okultní podtext, který Dylan nepopřel
Slovo „okultní“ zní u Dylana trochu těžkopádně. Jenže Jokerman opravdu pracuje s motivy, které se nevejdou do čistě křesťanské ortodoxie. Důležité je i načasování. Dylan právě opouštěl intenzivní křesťanské období z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Infidels byla deska, na níž se od něj veřejně vzdaloval. Jokerman působí jako úkrok stranou, zpátky k míchání náboženských, mytických a kulturních systémů, bez potřeby přísahat na jediný z nich.
Dylan vyrostl v židovské rodině v Minnesotě a k židovské tradici se v různých etapách své kariéry vracel. V Jokermanovi ji ale nenechává stát samostatně. Míchá ji s obrazy, které mohou připomenout voodoo, a přidává k tomu mořeplavecké motivy. Výsledek se nedá dost dobře zařadit.
Videoklip z roku 1983, poskládaný z výtvarných a historických záběrů, celý dojem ještě zvýraznil. Dylan s ním spokojený nebyl a řekl to i veřejně. Přesto klip dodnes funguje jako zvláštní obrazová kartotéka odkazů, které píseň nese. A někdy je toho na obrazovce skoro moc.
Proč Jokerman přežil
Dylana někteří řadí k nejlepším básníkům současnosti a Jokerman se k takovému tvrzení často vytahuje jako jeden z důkazů. Přitom skladba funguje i bez toho, aby měl posluchač po ruce klíč ke každé narážce. Její síla není v úplném rozluštění. Obrazy drží pohromadě, i když se těžko dají srovnat do jednoduché rovnice. Dylanův hlas navíc umí zvláštním způsobem oddělit slovo od člověka, který ho zpívá, což je u Jokermana znát hodně silně.
Čtyřicet let po vydání ji hudebníci pořád přehrávají, vykladači se dál přou o význam a fanoušci v ní nacházejí další vrstvy. To se většině písní nestane. Jokerman patří k těm několika, které se nedají uzavřít. A nakonec je možná opravdu vedlejší, jestli v něm někdo vidí Dylana, Krista, šaška, nebo postavu, která podobným jménům vždycky o krok uhne.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Rolling Stone, Untold Dylan, SongMeanings
Boj o nejslavnější český text písně Blowin‘ in the Wind: Matuškův Vítr to ví zastínil všechny ostatní verze Dylanova hitu
