Ne všechny zásadní skladby Deep Purple nakonec zdomácněly v rádiích. „No, No, No“ a „Fools“ z alba Fireball z roku 1971 dnes zůstávají trochu stranou. Jenže právě na nich je slyšet, jak odvážná a neklidná tehdy kapela byla.
Na Karaoketexty chceme připomenout dvě písně, které se často ztrácejí ve stínu titulů jako „Smoke on the Water“, „Child in Time“ nebo „Highway Star“. Jenže zrovna „No, No, No“ a „Fools“ ukazují Deep Purple v jiné poloze: méně jako továrnu na slavné riffy a víc jako skupinu, která uměla být rozvolněná, temná i dost kritická.
„No, No, No“ není jen jam
„No, No, No“ vyšla na albu Fireball 9. července 1971 a podepsaná je pod ní klasická sestava Mark II: Ian Gillan, Ritchie Blackmore, Jon Lord, Roger Glover a Ian Paice. Na první poslech působí jako dlouhá, volnější koncertní věc. Text je ale daleko ostřejší. Řečeno bez příkras, mluví o znechucení ze společenské hry, z pokrytectví a z pocitu, že lidé nahoře odmítají nést odpovědnost.
Málokdo si toho všimne, ale skladba žila i na pódiu. Dochoval se třeba televizní živý záznam z německé televize na YouTube, kde vynikne její groove i to, jak moc Deep Purple stáli na souhře celé pětice, ne jen na kytarových riffech. Songfacts navíc připomíná, že píseň patří k méně nápadným kusům z éry, kdy kapela rychle rostla a hledala nové tvary hard rocku.
„Fools“ sází na napětí a chlad
Ještě zvláštnější případ představuje „Fools“. Už samotný název napovídá, že nepůjde o lehkou rockovou jízdu. Skladba je postavená na pomalejším tempu, tísnivé atmosféře a postupně houstnoucím napětí. V tom se skrývá její síla. Deep Purple tu nehrají na efekt okamžitého refrénu, ale na náladu, která se člověku dostane pod kůži až po chvíli.
Při bližším pohledu na text je zajímavé, jak píseň pracuje s pocitem odcizení a s nedůvěrou k okolnímu světu. Není to vyprávění jedním směrem, spíš sled obrazů a nálad, které dohromady vytvářejí neklid. Podle nás v redakci je to moment, kdy Deep Purple ukazují, že uměli být vedle hlučnosti i velmi přesní v budování atmosféry. „Fools“ proto působí moderněji, než by se od skladby z roku 1971 čekalo.
Proč stojí za připomenutí právě dnes
Deep Purple vznikli v Londýně v roce 1968 a patří k zásadním jménům britského hard rocku. Jak uvádí Wikipedie, klasická sestava Mark II nahrála alba Deep Purple in Rock, Fireball, Machine Head a Who Do We Think We Are, tedy období, které kapelu definitivně zapsalo do rockové historie. Právě Fireball ale bývá vedle slavnějšího Machine Head někdy dost přehlížené.
Je to škoda. „No, No, No“ i „Fools“ ukazují, že Deep Purple nebyli jen kapela jednoho nesmrtelného riffu. Uměli napsat skladby, které nejsou prvoplánové a které se víc otevřou až při opakovaném poslechu. Někdy takové písně stárnou nejlépe. Neútočí hned. Zato vydrží.
Zdroj: Autorský text, Wikipedie, Genius, Songfacts, Wikipedie, YouTube – Deep Purple
Nazareth a hit, který změnil hudební svět: Love Hurts je balada všech generací
