James Hetfield napsal Nothing Else Matters v hotelovém pokoji na turné a původně ji nehodlal nikomu přehrát. Toto je příběh za jednou z nejznámějších balad v historii metalu.
Na Karaoketexty nás zajímalo, co se za tou skladbou vlastně skrývá. I proto, že málokdo tuší, jak málo chybělo k tomu, aby Nothing Else Matters nikdy nevznikla jako veřejná nahrávka.
Píseň, která se neměla dostat ven
Rok 1990, Metallica je na turné k albu …And Justice for All. Hetfield sedí v hotelovém pokoji, volá přítelkyni Kristen Martinezové a volnou rukou si přitom brnká na kytaru. Z toho telefonátu, z té izolace, se postupně zrodil základ Nothing Else Matters. Píseň o stesku, vzdálenosti a věrnosti někomu, kdo je zrovna daleko.
Hetfield ji ale dlouho bral jako příliš osobní věc na to, aby ji vytáhl před zbytek kapely. V rozhovoru pro Mojo v roce 2008 řekl, že si tehdy říkal: Metallica přece dělá písně o ničení věcí, o headbangingu, o krvi pro dav. Ne o dívce, po které se mu stýská. Podle jeho slov se bál, že to kapela nevezme vážně. Nebo ještě hůř, že to vezme vážně až moc a on se u toho prostě propadne do země.
Pak ji přece jen pustil Larsu Ulrichovi. A ten ho dotlačil k tomu, že by skladba na albu být měla. Bez tohoto jednoho rozhodnutí by Nothing Else Matters klidně zůstala soukromou věcí jednoho frontmana na turné.
Black Album a producent, který změnil zvuk kapely
Nothing Else Matters vyšla v roce 1991 jako třetí singl z dnes už legendárního Black Alba, oficiálně pojmenovaného jednoduše Metallica. Desku produkoval Bob Rock, který do studia přišel čerstvě po práci na Dr. Feelgood od Mötley Crüe. Přinesl s sebou jiný pohled na zvuk kapely a mimo jiné navrhl doplnit Nothing Else Matters o orchestrální aranžmá. Smyčce měl na starosti Michael Kamen a právě ony písni dodaly ten táhlý, skoro filmový rozměr.
Hetfield měl z reakce publika pořád obavy. Na vydavatelské party k Black Albu v Madison Square Garden v roce 1991 ale s úlevou poznamenal, že píseň lidé přijali dobře. A to ho, jak sám přiznal, překvapilo. Čekal totiž odpor. Místo něj ale přišel jeden z největších hitů v historii Metallicy.
Black Album se během prvního roku v USA prodalo v pěti milionech kopií, čtyři týdny po sobě vedlo Billboard 200 a celosvětově překročilo hranici třiceti milionů prodaných kusů. Nothing Else Matters se na Billboard Hot 100 dostala na 34. místo, v britském žebříčku pak na šestou příčku.
Kuriozita, která pobavila i samotnou kapelu
Na studiové verzi Nothing Else Matters nehraje kytarista Kirk Hammett vůbec nic. Všechny kytarové party, včetně sóla, které si lidé automaticky spojují s Hammettem, nahrál Hetfield sám. Hammett se skladbu musel doučit až na turné. Sám to potvrdil v dokumentu A Year and a Half in the Life of Metallica a dodal, že to nebylo zrovna snadné. U kapely, kde má každý obvykle přesně svoji roli, je to výjimka, kterou má smysl zmínit.
Hetfield o Nothing Else Matters v rozhovoru pro Village Voice v roce 2014 řekl: „Je to pravý testament upřímnosti a odhalení sebe sama. Dáte tam své skutečné já a riskujete, někdo vám buď vrazí klín do srdce, nebo přiloží to své vedle. A nevíte, dokud to nezkusíte.“ Zkusil to. A vyšlo to.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Ultimate Guitar, Rhino, The VillageVoice, Wikipedie
Všechna alba Metallicy od nejhoršího po nejlepší: Kde se kapela ztratila a kde zase našla sebe sama
