Vyprodávala sály, sbírala Zlaté slavíky a její tvář zdobila plakáty po celém Československu. Jenže Iveta Bartošová celý život hledala něco, co jí sláva dát nemohla, a sice pevné zázemí a klid.
Iveta Bartošová se narodila 8. dubna 1966 v Čeladné a vyrůstala ve Frenštátě pod Radhoštěm. Měla dvojče Ivanu, která později zpívala pod jménem Viana, a staršího bratra Lumíra. K hudbě ji to táhlo brzy. Od roku 1982 vystupovala se skupinou Dianthus, o rok později vyhrála okresní kolo soutěže Talent v Novém Jičíně. V krajském kole v Třinci skončila druhá. Stačilo to, aby se dostala na festival Mladé písně v Jihlavě. Na Karaoketexty bychom rádi připomenuli, kam se její život od té doby ubíral.
Sláva, úspěch a napětí v pozadí
V Jihlavě první nebyla. Přesto se tam pro ni stalo něco podstatnějšího: potkala Petra Sepešiho. Se zpěvákem, s nímž pak tvořila dvojici na pódiu i v soukromí, se její kariéra rozjela rychleji, než bývá obvyklé. Červenám, Knoflíky lásky, Medové dny, jejich společné písně sklízely úspěchy. Televize, koncerty, plné sály, zájem publika. Vypadalo to jako start dlouhé společné dráhy. Jenže v červenci 1985 Sepeši zemřel při nehodě na železničním přejezdu. Ivetě bylo devatenáct let.
Další velká etapa její kariéry se spojila se skupinou Kroky Františka Janečka, kde vystupovala mimo jiné vedle Michala Davida. Brzy se kolem ní objevil skladatel a producent Ladislav Štaidl. Na jaře 1987 spolu začali pracovat, nedlouho poté tvořili pár. Jejich vztah vydržel třináct let. V roce 1996 se jim narodil syn Artur. Profesně šlo pro Bartošovou o mimořádně silné období. Písně Málo mě zná, Víš, lásko, Dva roky prázdnin nebo Tichá píseň z ní udělaly jednu z nejviditelnějších zpěvaček tehdejší populární hudby. V roce 1986 ve Zlatém slavíku předstihla Hanu Zagorovou, která předtím anketu vyhrávala devět let v řadě. Další vítězství přidala v letech 1990 a 1991. Výrazně bodovala také v televizní anketě TýTý.
Soužití se Štaidlem ovšem nebylo jednoduché, těžko mohlo být. Ondřej Brzobohatý, který skladatele osobně znal a později ho ztvárnil v seriálu Iveta, k jejich vztahu řekl: „Bylo to tak napsané i ve scénáři, že měl Štaidl k Ivetě určitý otcovský, opatrovnický vztah. Myslím si, že i z tohoto přístupu nikdy nemohli být vyloženě vyrovnaný pár, kde by bylo všechno fér,“ řekl pro TV Nova. Věkový rozdíl, Štaidlova autorita a také skutečnost, že byl partnerem i manažerem zároveň, vytvářely napětí, které se z jejich společných let nedalo jen tak vymazat.
Když se scéna změnila a opora mizela
Po roce 1989 se česká hudební scéna měnila rychleji, než na co byla generace zpěváků z předchozí éry připravená. Objevila se nová vydavatelství, zahraniční interpreti, jiné tempo i jiné typy hvězd. Bartošová se začala častěji objevovat v muzikálech. V Draculovi debutovala jako Adriana, následovaly Monte Cristo, Miss Saigon, Bídníci nebo Johanka z Arku. Album Ve jménu lásky z roku 1998 ještě zabralo. Ve stejné době se ale definitivně uzavřel její vztah se Štaidlem.
Začátek nového tisíciletí už znamenal krizi na několika frontách. V osobním životě i v práci. Koncem roku 2006 oznámila tvůrčí pauzu, přibývaly psychické potíže, alkohol a léky. Část roku 2007 strávila v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, kde se léčila ze závislosti na antidepresivech. Velkým návratem měla být Mona Lisa; kvůli roli zhubla osmnáct kilogramů. Nakonec ale v muzikálu nevystoupila. Zdravotní problémy ji zastavily i u Dětí ráje Sagvana Tofiho.
Stažené záclony, rolety dole
Muži, kteří do jejího života vstoupili po rozchodu se Štaidlem, jí většinou klid nepřinesli. Přišel spíš další tlak, dluhy, bolest a pozornost médií, o kterou nestála. V roce 2008 si vzala herce Jiřího Pomeje. Svatba měla skoro pohádkovou výpravu, bílý kočár, bílé růže, bílá róba. Manželství skončilo po dvou letech. Po krátkém vztahu s italským hrabětem Domenicem Martuccim přišel Josef Rychtář, její poslední partner. Lidé z jejího okolí o něm mluvili jako o člověku, který využíval její popularity i peněz. Matka Ivety Bartošové při křtu knihy Má dcera Iveta mluvila bez obalu: „Byla křehká a ten tlak prostě neunesla. Někteří její partneři na ni bulváru i práskali. A pak jí články chodili ukazovat.“
V posledních letech žila za staženými roletami. Ne metaforicky, ale doslova. Bála se vycházet ven, na zahradu, před dům, mezi lidi. Svět, který ji kdysi chtěl vidět na pódiu a slyšet z reproduktorů, se pro ni postupně změnil v místo, odkud nebylo kam utéct. Dne 29. dubna 2014, tři týdny po svých osmačtyřicátých narozeninách, svůj boj ukončila. Posluchačům ale z paměti nezmizela. Seriál Iveta z produkce Voyo, v němž ji ztvárnila Anna Fialová, její příběh připomněl i mladším divákům. Režisér Michal Samir při přípravách zjistil, že téměř devadesát procent lidí, které zastavil na ulici, její písně poslouchalo. Někteří ji prý doma měli i na plakátě.
Zdroj: Autorský text, YouTube Iveta Bartošová oficiální, Wikipedie, Wikipedie, Prima Ženy, iDnes.cz, TV Nova
Příběh Michala Penka: Zpíval s Ivetou Bartošovou, bojoval s hlasy v hlavě a teď se vrací na pódia
