David Bowie zemřel v lednu 2016, ale jeho hudba vychází dál. Za života si připravil přesný plán, co a kdy má po jeho smrti spatřit světlo světa.
O rozsahu toho plánu se dlouho mluvilo především mezi fanoušky a sběrateli, jak jsme v redakci Karaoketexty.cz zaznamenali. Krátce po Bowieho smrti ale magazín Newsweek i britský The Independent psaly, že zpěvák připravil pro vydavatelství Parlophone seznam nosičů rozdělených podle jednotlivých hudebních období. Určil dokonce i pořadí vydávání, které se nemuselo řídit čistou chronologií. Tehdy nebylo jasné, jestli v těchto kolekcích budou také dosud neslyšené nahrávky. Další roky ukázaly, že ano. Bowie zkrátka neodešel jen tak. Ještě předtím si po sobě uklidil pracovní stůl.
Plán, který se začal naplňovat hned po pohřbu
Už několik měsíců po jeho smrti vyšlo minialbum No Plan, na němž byly 3 dříve neslyšené písně. Vznikly během práce na albu Blackstar a čekaly na finální mix. Následovaly velké archivní boxy věnované jednotlivým dekádám Bowieho kariéry: Five Years, Who Can I Be Now?, A New Career In a New Town a Loving the Alien. Uvnitř byla remasterovaná řadová alba, dema, remixy i koncertní záznamy. Nevypadalo to jako obvyklé posmrtné ždímání katalogu, jaké známe od jiných slavných jmen. Tady bylo cítit, že někdo dopředu přemýšlel, co kam patří.
Spisovatel a sběratel Kevin Cann to pro Newsweek popsal stručně: „Bowie vám vždy dal jen dost na to, abyste zůstali hladoví.“ Blackstar vyšel a na chvíli to stačilo. Další věci zůstaly připravené na později.
Velkou cenu mají hlavně živé nahrávky, které buď nikdy oficiálně nevyšly, nebo mezi fanoušky kolovaly jen ve starších videoverzích na VHS. Koncert Live in Santa Monica 72 z období Ziggyho Stardusta se konečně dočkal řádného vydání. Záznam londýnského turné z roku 1978, později vydaný jako Welcome to the Blackout, ležel dlouhé roky stranou, protože Bowie s výsledkem nebyl spokojený; nakonec se objevil alespoň jako audio. A vystoupení na Glastonbury 2000, které sledovalo zhruba 150 tisíc lidí a pořád patří k nejčastěji připomínaným momentům festivalu, vyšlo na DVD i na vinylu.
Blackstar jako rozlučka naplánovaná do posledního detailu
Když se člověk vrátí k poslednímu albu, dává celý posmrtný plán větší smysl. Blackstar vyšel přesně v den Bowieho 69. narozenin, 8. ledna 2016. O dva dny později zemřel. Producent Tony Visconti později uvedl, že každá skladba z alba byla natočena během jediného dne. Bowie pracoval s jazzovým kvartetem Donnyho McCaslina a měl jasnou představu, kam nahrávky vést.
Zpráva o jeho smrti vynesla Blackstar na první místo britské albové hitparády. Jenže tahle deska by byla mimořádná i bez toho tragického rámce. Možná by jen trvalo o něco déle, než by se k ní posluchači propracovali. Bowie býval před publikem napřed dost často.
Odkaz, který přežívá i v účetních knihách
V roce 2022 prodala Bowieho pozůstalost práva na celý jeho hudební katalog společnosti Warner Chappell Music. Součástí dohody bylo všech 26 studiových alb vydaných za jeho života, posmrtné album Toy – původně natočené kolem roku 2000 jako soubor nových verzí starších skladeb, ale vydané až v roce 2021 – i alba skupiny Tin Machine. Allen Grubman, mluvčí pozůstalosti, tehdy řekl, že Bowieho hudba bude v rukou, které se o ni postarají s náležitou důstojností.
Bowie měl k propojení hudby a peněz blízko už mnohem dřív, i když trochu jinak, než bylo v branži běžné. V roce 1997 prodal takzvané „Bowie bonds“, tedy cenné papíry kryté budoucími autorskými honoráři z 25 alb vydaných mezi lety 1969 a 1990. Americká pojišťovna Prudential Financial za ně zaplatila 55 milionů dolarů. Šlo o jeden z prvních případů, kdy hudebník takto proměnil svůj katalog v kapitál ještě za života. Nejen ve studiu, ale i u jednacího stolu věděl, jakou hodnotu jeho práce má.
Zdroje: Autorský text, Dazed, The Independent, BBC, Wikipedie, YouTube David Bowie
Sláva se změnila v noční můru: Příběh Mercuryho singlu Don’t Stop Me Now, který vyděsil ostatní členy Queen
