Ještě předtím, než se z Bruce Springsteena stal „Boss“, tu byla jedna raná píseň, která zabrala překvapivě silně. „It’s Hard to Be a Saint in the City“ nebyla skladba ušitá na rádiový hit, spíš takový upachtěný obraz života ve městě. Jenže tento kus přesvědčil producenta Johna Hammonda, že před sebou nemá běžného mladíka s kytarou.
Na Karaoketexty jsme se vrátili k tomu, jak Springsteen v roce 1972 získal zásadní kontrakt u Columbia Records. Pomohla mu k tomu píseň „It’s Hard to Be a Saint in the City“. Když ji v květnu 1972 zahrál před Johnem Hammondem z Columbia Records, zkušený hudební hledač talentů měl rychle jasno. O několik let později skladba zaujala také Davida Bowieho. Ten o ní prohlásil, že po prvním poslechu už nikdy nejel metrem. Na první pohled jde o dvě nesouvisející historky. Spojuje je ale píseň, v níž Springsteen dokázal zachytit velkoměsto jako místo plné života, pokušení i nebezpečí.
Jedna píseň, která otevřela Springsteenovi dveře
Když se Bruce Springsteen na jaře 1972 vydal do kanceláře Columbia Records v New Yorku, bylo mu pouhých 22 let. Za sebou měl roky hraní a psaní písní, velkou nahrávací společnost ale stále neměl. Jeho manažer Mike Appel se snažil dostat ho před Johna Hammonda, muže, který pomohl na svět kariérám řady významných hudebníků včetně Boba Dylana.
Samotný konkurz 2. května nebyl žádnou velkou produkcí. Springsteen dorazil s vypůjčenou akustickou kytarou, která měla prasklý krk, a před Hammondem zahrál několik vlastních skladeb. Začal právě písní „It’s Hard to Be a Saint in the City“. Podle Springsteenových vzpomínek v jeho autobiografii Born to Run se Hammond po jejím skončení usmál a prohlásil: „Musíš být u Columbia Records.“
Pro mladého muzikanta to byl zásadní okamžik. Hammond ho požádal, aby zahrál ještě další písně, a následně chtěl Springsteena slyšet také naživo. Ten se ještě téhož večera představil v newyorském klubu Gerde’s Folk City, kde nebyl zrovna velký dav. Hammondovi ale jeho vystoupení potvrdilo, že má před sebou nejen talentovaného autora, ale i muzikanta, který umí své písně prodat publiku.
K definitivnímu podpisu smlouvy došlo až o několik týdnů později, 9. června 1972. Springsteen se tak dostal k vydavatelství, které mělo v následujících letech stát za jeho cestou od nadějného písničkáře k jedné z nejvýraznějších postav amerického rocku. Samotná smlouva mu ovšem nezaručila okamžitý úspěch. Debutové album Greetings from Asbury Park, N.J. vyšlo až v lednu 1973 a skutečný komerční průlom přišel s deskou Born to Run v roce 1975.
David Bowie kvůli písni nechtěl jezdit podzemkou
Zatímco Hammond v písni slyšel důvod, proč Springsteenovi nabídnout šanci, David Bowie si z ní odnesl něco úplně jiného. V březnu 1979 se při svém rozhlasovém vystoupení pro BBC Radio 1 vrátil ke skladbě „It’s Hard to Be a Saint in the City“ a uvedl, že po jejím poslechu už nechtěl jezdit metrem. Její atmosféra ho zjevně zasáhla natolik, že mu představa cestování podzemkou přestala připadat lákavá.
Bowieho poznámka souvisela především s obrazem, který Springsteen v písni vykreslil. Vypravěč se pohybuje ulicemi, kde se mísí pokušení, násilí, pouliční pravidla a pocit, že člověk musí být neustále ve střehu. Také cestující v metru tu působí téměř jako živé mrtvoly, zatímco hluk souprav a dusno v tunelech vytvářejí další vrstvu městského neklidu.
Springsteen skladbu napsal jako mladý autor, který dokázal zachytit městský život s neobyčejnou energií a množstvím detailů. Bowie, sám citlivý na atmosféru a výrazné hudební obrazy, v ní zřejmě slyšel něco víc než svižný rockový příběh. Jeho poznámku o metru samozřejmě nelze brát jako doslovný důkaz, že se podzemní dopravě skutečně vyhýbal po zbytek života. V rozhlasovém pořadu ale vystihl, jak silně na něj píseň zapůsobila.
Bowieho zájem nebyl jen slovní. Springsteenovu tvorbu si oblíbil natolik, že se pustil do vlastních verzí několika jeho skladeb. „It’s Hard to Be a Saint in the City“ nahrál během studiových sezení v první polovině sedmdesátých let, ale s výsledkem nebyl spokojený a za svého života ji nevydal. Jedna z verzí se k posluchačům dostala až v roce 1989 na kompilaci Sound + Vision.
Když se Springsteen potkal s Bowiem ve studiu
Příběh tím nekončí. Bowie se Springsteenovou hudbou zabýval i během příprav alba Young Americans. V listopadu 1974 pracoval v philadelphském studiu Sigma Sound a Springsteen za ním tehdy přijel. Pro mladého amerického autora muselo být zvláštní setkat se s britskou hvězdou, která už měla za sebou éru Ziggyho Stardusta a dokázala na sebe strhnout pozornost po obou stranách Atlantiku.
Bowie se později přiznal, že jejich první setkání bylo trochu rozpačité. Nedokázal se se Springsteenem úplně sžít a měl pocit, že ani druhá strana neví, jak s ním jednat. Navíc mu svou verzi „It’s Hard to Be a Saint in the City“ nakonec nepustil. Nebyl s ní spokojený a nechtěl ji před Springsteenem obhajovat.
Píseň, kterou Bowie obdivoval natolik, že ji opakovaně zkoušel nahrát, nakonec zůstala mimo jeho oficiální studiová alba. Springsteenovi mezitím pomohla dostat se k první velké nahrávací smlouvě a stala se jedním z výrazných momentů jeho raného repertoáru.
Zdroj: Autorský text, Bruce Springsteen, Wikipedia, YouTube Inside the Music, American Songwriter, DavidBowieWorld
Celá léta nás klamal: Bryan Adams prozradil pikantní pravdu o hitu Summer of ’69
