Nejde jen o historku o odvaze jednoho hudebníka. Je to také obraz země, která se v té chvíli trhala na kusy, a hudby, která ji aspoň na jednu noc dokázala držet pohromadě.
Byl 3. prosinec 1976. Do Marleyho domu v Kingstonu vpadli ozbrojení muži a začali střílet. Bob dostal zásah do hrudní kosti a do paže, jeho žena Rita do hlavy. O dva dny později už Bob Marley stál na pódiu před osmdesáti tisíci lidmi, s kulkou v těle. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na to, co se tehdy vlastně stalo a proč.
Jamajka v plamenech: politika, gangy a krev na ulicích
Pro pochopení toho, co se v prosinci 1976 dělo, je potřeba vrátit se o pár let zpátky. Jamajka na začátku sedmdesátých let rozhodně nebyla idylickým ostrovem z turistických katalogů. Michael Manley, premiér za Lidovou národní stranu (PNP), vyhrál volby v roce 1972 na vlně socialistických slibů a nadějí chudých čtvrtí Kingstonu. Jenže soupeření s konzervativní Jamajskou labouristickou stranou (JLP) Edwarda Seagy dávno přerostlo rámec běžné politiky.
Obě strany byly napojené na pouliční gangy. Ty ovládaly chudé čtvrti, zastrašovaly voliče a střílely. Podle historika Briana Meekse z Brown University docházelo k náhodným přepadením i k vypalování celých bloků domů. V týdnu před volbami v prosinci 1976 bylo hlášeno přes 160 závažných trestných činů týdně. Manley vyhlásil výjimečný stav, a JLP to brala spíš jako politický manévr než bezpečnostní opatření. Napětí bylo na hraně.
Do této atmosféry vstoupil koncert Smile Jamaica. Vládní ministři ho připravili jako gesto smíření před volbami. Bob Marley souhlasil, že vystoupí, a aniž by to plánoval, ocitl se uprostřed politické šachovnice. Podle Meekse bylo vystoupení okamžitě vnímáno jako podpora PNP, i když formálně šlo o vládní, ne stranický projekt.
Střely v domě na Hope Road a vystoupení, které nikdo nečekal
Dva dny před koncertem, večer 3. prosince 1976, přijelo k Marleyho sídlu na Hope Road v Kingstonu auto. Vystoupilo z něj sedm ozbrojených mužů. Vtrhli dovnitř a začali střílet. Bob dostal dva zásahy, jednu kulku do hrudní kosti, druhou do paže pravé ruky. Rita Marley byla zasažena do hlavy. Manažer Don Taylor schytal pět ran. Přesto všichni přežili.
Americká ambasáda pak vydala prohlášení s titulkem „Reggae Star Shot: Motive probably political“, naznačovala tak, že šlo nejspíš o politicky motivovaný útok. Podle Meekse je dnes téměř jisté, že střelci byli napojeni na JLP a cílem bylo Marleyho zastavit, aby svou přítomností těsně před volbami nepomohl PNP.
A přece 5. prosince 1976 Bob Marley na pódiu stál. Slíbil jeden song. Nakonec hrál devadesát minut. Před osmdesáti tisíci lidmi. S obvazem na paži a s kulkou, kterou lékaři nestihli vyjmout.
Exil, Exodus a návrat, který zorganizovali gangsteři
Po koncertu Marley Jamajku opustil. Zamířil do Londýna a na Bahamy, do dobrovolného exilu, který trval patnáct měsíců. Právě v Londýně vzniklo album Exodus, vydané v roce 1977. Rolling Stone ho řadí na 48. místo v žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob. Na Jamajce se mezitím nezměnilo skoro nic. Politické násilí pokračovalo, Manley volby vyhrál a gangy obou stran dál držely ulice pod tlakem.
Pak přišel paradox, který by si člověk nevymyslel ani v hodně nápaditém scénáři. Dva gangsteři, Claudius „Claudie“ Massop za JLP a Aston „Bucky“ Marshall za PNP, uzavřeli příměří a rozhodli se uspořádat mírový koncert. Věřili, že hudba dokáže tam, kde politika selhala. A že jediný člověk, který má dost síly to celé dotáhnout, je Bob Marley.
Marley souhlasil. Na Jamajku se vrátil 22. dubna 1978. Jeho syn Ziggy, tehdy desetiletý, na ten příjezd vzpomínal: „Bylo to jako… jako by se Jamajka chystala změnit.“ Na letišti byl takový dav, že ho museli protáhnout oknem auta.
Jedna noc, dva nepřátelé a sepjaté ruce nad hlavou
Koncert One Love Peace Concert v Národním stadionu v Kingstonu začal odpoledne 22. dubna 1978 a táhl se až do časných ranních hodin. Přišlo přes třicet tisíc lidí. Bezpečnostní opatření byla přísná, podle deníku The Guardian byl uvnitř stadionu zakázán dokonce i prodej pomerančů, aby je nikdo nemohl použít jako zbraň. Hlediště bylo rozdělené do tří sektorů s názvy Soudržnost, Láska a Mír.
Marley s Wailers nastoupili krátce po půlnoci. A pak přišel okamžik, na který se dodnes odkazuje jako na jeden z nejsilnějších v dějinách populární hudby. Uprostřed vystoupení Marley přerušil hru, oslovil dav a pozval na pódium Manleyho a Seagu, dva muže, jejichž stranický konflikt stál životy stovek Jamajčanů. Oba přišli. Marley jim sevřel ruce a zvedl je nad hlavu. Tři muži, kteří by za normálních okolností nestáli ani na stejném místě, stáli vedle sebe před tisíci lidí.
@bobmarley On April 22nd, 1978, during the One Love Peace Concert, Bob brought on stage the leaders of Jamaica’s warring political to shake hands and be an example for the people that peace is the way. This was a time of intense political violence, where each party were tied to rival gangs that split up neighborhoods across the island. Gong helped put on the concert in an attempt to bring the country together, and for a time, it worked. He was awarded the United Nations Peace Medal for his efforts later that year, and it became a striking demonstration of how music has the power to change the world. #todayinbobslife ♬ original sound – sydney rose 🌙
Za tenhle čin dostal Bob Marley ještě téhož roku Mírovou medaili OSN. Byl to jeden z mála okamžiků, kdy hudba skutečně posunula víc než jen náladu v sále. Tady šlo o něco jiného, a bylo to vidět i z posledních řad.
Mír trval jednu noc. Pak přišla realita.
Byl by to hezký konec příběhu. Jenže skutečnost byla tvrdší. Politické násilí na Jamajce pokračovalo. Před volbami v roce 1980 zahynulo podle zprávy The Washington Post přes 450 lidí, pozdější odhady mluví až o 800 obětech. Claudius Massop, jeden ze dvou gangsterů, kteří celý mírový projekt vymysleli, byl zastřelen už v roce 1979.
Bob Marley sám bojoval s rakovinou, melanom na palci pravé nohy mu lékaři diagnostikovali v roce 1977, Marley odmítl amputaci a nemoc se rozšířila. Zemřel 11. května 1981, bylo mu šestatřicet let.
Ten obraz ale zůstává. Muž s kulkou v paži, který vystoupí na pódium dva dny po atentátu. Muž, který přiměje dva politické nepřátele, aby si před třiceti tisíci svědky podali ruce nad hlavou. Nikdo z těch, kdo tehdy stáli v hledišti, na ten večer asi do konce života nezapomene.
Zdroj: Autorský text redakce Karaoketexty.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Wikipedie, HISTORY, Reflex, United Reggae
Gainsbourg přepsal francouzskou hymnu do reggae a Francie mu to nikdy neodpustila
