Když se řekne Sex Pistols, většině lidí naskočí anarchie, skandály a punk, který v Británii zanechal pořádnou stopu. Jejich skutečný konec ale přišel nenápadně, jednou větou z pódia ve Winterland Ballroom v San Francisku, 14. ledna 1978.
Americké turné v roce 1978 se sesypalo prakticky od prvního dne. Na Karaoketexty připomínáme, jak k pádu slavné sestavy vlastně došlo. Kapela tehdy cestovala autobusem napříč zimními Spojenými státy a každý z členů si nesl vlastní verzi únavy. Johnny Rotten bojoval s chřipkou. Sid Vicious byl už tehdy hluboko v heroinu – Ultimate Classic Rock ho popsal tak, že jehla byla jeho druhým nástrojem, hned po base. Steve Jones a Paul Cook měli dost jak jeho, tak celé situace kolem. Malcolm McLaren navíc schválně domlouval koncerty v klubech, kde se dalo čekat násilí; sám jim říkal „redneck bary“. Vicious napadal publikum basou, šel do potyček s ochrankou a večery se čím dál víc podobaly pouliční bitce než rockovému vystoupení.
Poslední noc ve Winterlandu
Poslední zastávkou turné byl Winterland Ballroom v San Francisku. Místo, které ještě nedlouho předtím hostilo hippie festivaly a Grateful Dead, dostalo zcela jiný náboj. Rotten byl na pódiu kupodivu ve formě, střídal vztek s ironií, zatímco Vicious už se držel na nohou jen stěží. Kapela přidala ještě cover od The Stooges s výmluvným názvem „No Fun“. Pak Rotten poklekl k mikrofonu a opakoval: „This is no fun. No fun. This is no fun – at all.“ Když dozníval poslední úder činelů, otočil se k publiku a pronesl větu, která se později zapsala do dějin rocku: „Ever get the feeling you’ve been cheated? Good night.“ Hodil mikrofon na zem a odešel.
Podle oficiálního webu Sex Pistols se Rotten ještě následující den pokusil přesvědčit Jonese, aby se kapela zbavila McLarena. Marně. Nakonec odešel on sám a Sex Pistols, jak je svět znal, skončili. Formální rozpad byl oznámen 17. ledna 1978, jenže rozhodující moment přišel už o tři dny dřív, právě ve Winterlandu.
Co k tomu vedlo – a co následovalo
Napětí se neobjevilo přes noc. V kapele to vřelo už před San Franciskem. Sex Pistols přišli o smlouvu s EMI i A&M Records ještě dřív, než se stihli pořádně rozjet. Z A&M je vyhodili pouhých deset dní po podpisu, byť odešli o 75 000 liber bohatší. Jediné studiové album Never Mind the Bollocks, Here’s the Sex Pistols z roku 1977 se pak dostalo na první místo britského žebříčku a dodnes patří k zásadním deskám punkové éry. Singl „God Save the Queen“ BBC zakázala, a prakticky stejný osud je potkal i ve většině nezávislých stanic v zemi. V britské historii zůstal jako jedna z nejcenzurovanějších nahrávek vůbec.
Po rozpadu McLaren pokračoval v projektu kolem filmu The Great Rock ‚n‘ Roll Swindle. Cook, Jones i Vicious k němu natočili další skladby. Sid Vicious zemřel v únoru 1979 v New Yorku na předávkování heroinem. V té době byl na svobodě na kauci a čelil obvinění z vraždy své přítelkyně Nancy Spungen. Rotten se vrátil ke svému občanskému jménu John Lydon a založil Public Image Ltd. Původní sestava – Rotten, Jones, Cook a Matlock – se znovu sešla až v roce 1996 na reunionovém turné. Do Rock and Roll Hall of Fame je uvedli v roce 2006, ale Sex Pistols ceremoniál odmítli navštívit.
Proč ten večer pořád zůstává v paměti
Sex Pistols fungovali necelé tři roky, vydali čtyři singly a jedno album. Přesto stihli změnit pohled na hudbu, třídu i autoritu v Británii. Jejich konec byl přesně tak absurdní a vzteklý jako celá jejich existence. Rotten to věděl. Místo vysvětlování nebo dojetí zvolil jednu jedinou otázku. Je to jedna z nejpřímějších rozlučkových vět v historii rocku: bez patosu, bez deklamace, jen suchá ironie člověka, kterému došla trpělivost. Ostatně i celé to jejich fungování začalo podobně – bez uhlazenosti, bez ochoty cokoli přikrášlovat.
Zdroj: Autorský text, Wikipedia, Rolling Stone, Ultimate Classic Rock, Radio X, Sex Pistols Official
Pět písní, které definovaly Iggyho Popa: od Stooges po sólovou legendu
