V zimě 1988 sledovalo seriál Cirkus Humberto celé Československo. Hvězdné obsazení, náročné natáčení a hudba Karla Svobody, to je příběh televizního fenoménu, který přežil revoluci i desítky repríz.
Román Eduarda Basse vyšel v roce 1941 a pro filmaře měl přitažlivost prakticky od počátku. Sága rodu Humbertů zabírá období od první poloviny 19. století až po éru první Československé republiky. Skoro století, šest generací, a k tomu svět lidí, kteří si domov nevezou v adrese, ale v maringotce, stanu a každodenním přesunu. Udělat z takové knihy televizní seriál neznamenalo jen škrtat kapitoly a poskládat je do dílů. Na Karaoketexty jsme se zaměřili na natáčení seriálu Cirkus Humberto i hudbu, která v něm zazněla.
Dlouhá práce na scénáři a koprodukce s Němci
Oldřich Lipský pracoval na scénáři společně s Ottou Zelenkou celé čtyři roky. Cirkus pro něj nebyl jen pěkná kulisa do obrazu, k tomu prostředí měl blízko. Hotového natáčení se ale nedožil. Zemřel rok před první klapkou, během práce na jiném projektu. Scénář pak dokončil Otto Zelenka a režie se ujal František Filip. Výsledkem bylo dvanáct dílů, každý přibližně dvaapadesát minut dlouhý. V součtu přes deset hodin vyprávění, což se dnes někdy řekne snadno, ale tehdy to byl obrovský podnik.
Navíc nešlo o čistě československou výrobu. Cirkus Humberto vznikal jako československo-německá koprodukce, a v roce 1988 to pořád nebyla běžná věc v televizním plánu. Díky tomu se v obsazení sešli herci z obou stran. Z českých jmen Jaromír Hanzlík, Petr Haničinec, Josef Kemr, Jiřina Bohdalová, Jiří Bartoška, Iva Janžurová nebo Lubomír Lipský. Vedle nich se objevily také Claudine Costerová, Katja Rupéová či Werner Possardt.
Natáčení za pochodu: mezi divadelní zkouškou a manéží
Práce na place rozhodně nepřipomínala studiový klid, kde se všechno stihne podle rozpisu. Herci z velkých pražských divadel dopoledne zkoušeli, večer hráli a František Filip je měl někdy k dispozici jen v úzkém okně mezi třetí a půl šestou odpoledne. Podle toho se skládaly záběry. Natočit ty, kdo právě dorazili. Potom doplnit chybějící části. Když někdo přiběhl z divadla, rychle udělat jeho výstupy. Na obrazovce z toho kupodivu není cítit provizorium, což při této organizaci pořád stojí za pozornost.
Ze zákulisí se nejčastěji vytahuje historka se slonem, který jednoho dne z natáčení jednoduše utekl. Jenže nebyla to pouze veselá vzpomínka do televizních pořadů po letech. Celý seriál byl fyzicky náročný pro herce i štáb. Točilo se v cirkusovém prostředí, se skutečnými zvířaty a s reálnými artistickými čísly. Některé scény proto mají dodnes zvláštní hmatatelnou kvalitu. Ve studiu by se taková věc napodobovala těžko.
Představitel malého Vaška se hledal dlouho. Nakonec ho tvůrci našli na gymnastickém tréninku. Pavel Mang uměl vyskočit na koňský hřbet a udělat na něm salto, což není dovednost, kterou by šlo jen tak obejít střihem nebo šikovným záběrem z dálky. Diváci si ho všimli hned. Po prvních dílech už bylo jasné, že z něj seriál udělá dětskou hvězdu.
Karel Svoboda a melodie, které stačí pár vteřin
Hudbu složil Karel Svoboda a s odstupem je dobře vidět, jak důležitá volba to byla. Hlavní motiv v sobě má dobrodružství, smutek i nostalgii lidí, kteří pořád jedou dál, protože nikde nemůžou zůstat příliš dlouho. Přitom nejde o těžkopádnou hudební ilustraci, která by divákovi všechno podsouvala. Česká televize soundtrack dodnes řadí mezi hlavní důvody, proč seriál publiku tak pevně uvízl v paměti.
Při nahrávání Svoboda propojil živý klavír Petrof s tehdy špičkovou elektronikou. Pracoval s emulátorem a syntezátory Yamaha, Roland i Kurzweil. Na papíře to zní jako recept na hodně dobový, studený osmdesátkový zvuk. Výsledek je ale překvapivě organický. Nahrávky vydal Supraphon a dnes jsou k poslechu také na streamovacích platformách.
Instrumentální motiv nakonec nezůstal jedinou výraznou hudební stopou seriálu. Vznikla k němu i píseň.
Krev toulavá: Karel Gott a píseň o životě, který se nezastavuje
Text písně Krev toulavá napsal Karel Šíp, nazpíval ji Karel Gott. Podle Supraphonu byla nahrávka dokončena v únoru 1989 ve studiu Elektrovox. Nejde v ní o osud jedné konkrétní seriálové postavy. Spíš vystihuje pocit člověka, který se narodil do světa, kde se složí stan, zapřáhnou vozy a pokračuje se dál. Je v ní touha, únava, svoboda i cena, kterou si takový život nakonec vybere.
Gottův hlas k tomu sedl víc, než by člověk u seriálové písně čekal. Není to přepjaté ani přeslazené, což by u podobného tématu hrozilo docela snadno. Zpívá ji přesně a zbytečného patosu. I díky tomu se z Krev toulavá nestala jen doprovodná znělka k titulkům, ale vstupní brána do celého příběhu. Pro mnoho diváků je to nejkratší cesta k tomu, co pro ně Cirkus Humberto znamená.
Proč Cirkus Humberto přežil revoluci i další reprízy
První díl se vysílal 4. prosince 1988, poslední Československá televize uvedla 12. února 1989. Bylo to krátce před tím, než se okolní svět začal měnit tempem, které si většina diváků ještě neuměla představit. Seriál proto pro řadu lidí nese zvláštní příchuť konce jedné éry. Patří k posledním velkým televizním příběhům před listopadem.
U pouhé nostalgie ale nezůstal. Reprízy po revoluci si držely vysokou sledovanost a seriál se úspěšně vysílal také v Německu. Všech dvanáct dílů je dnes dostupných v archivu iVysílání České televize. Diváci se k němu nevracejí jen kvůli dobovým kulisám. Příběh lidí, kteří celý život putují a nikdy úplně nezakoření, má pořád srozumitelné jádro. A když se ozve Svobodova melodie a k ní Gottův hlas, seriál má i po letech čím zabrat.
Zdroj: Autorský text, YouTube, Rádio BLANÍK, Supraphonline
Karel Svoboda a jeho recept na úspěch: Slabost a submisivitu v showbyznysu neuznával
