Kultovní Alenka Jana Švankmajera se po letech vrací v nečekané podobě. Britská hudebnice Louisa Livingstone vydala temně laděné EP Alice, které bere Carrollův svět i jeho švankmajerovskou podobu po svém.
V redakci Karaoketexty jsme si tohoto spojení všimli hlavně proto, že nejde jen o náhodné setkání dvou vzdálených světů. Livingstone je žena z obalu debutového alba Black Sabbath, jejíž totožnost fanoušci po desetiletích dohledali až v roce 2020. Letos po dvou skladbách, které se vracely k její vlastní rockové minulosti, vydala pětiskladbové EP Alice. Sama ho označuje jako psychedelickou rockovou operu o Alence, která se znovu propadá do šíleného světa internetu a umělé inteligence roku 2026.
Alenka místo pohádky míří do digitální tmy
EP Alice má pět skladeb a autorka je bere jako jeden navazující příběh. Livingstone v rozhovoru pro Rolling Stone řekla, že texty jsou pro celou nahrávku klíčové a že chtěla posluchače provést hudbou, která mění směr a nedrží se jedné nálady. Zajímavé je i to, kam se přitom obrací. Nejen ke Carrollovi, ale také k rockové tradici, která si Alenku už dřív přivlastnila. Úvodní Feed Your Head zřetelně připomíná White Rabbit od Jefferson Airplane, jen místo šedesátkového tripu pracuje s časem algoritmů, nekonečného scrollování a AI.
Švankmajer se do téhle souvislosti také dostává. Jeho Něco z Alenky, první celovečerní film režiséra, nikdy nebyl pohodlný rodinný titul na nedělní odpoledne. Hrané záběry se v něm míchají se stop motion animací, vycpanými zvířaty, kostmi, zásuvkami a rozbitými předměty. Známý příběh se mění v hmatatelný, trochu temný sen, po kterém člověku není úplně lehko. Do prog-rockového pojetí takový neklid pasuje přirozeněji než uhlazená pohádková verze.
Švankmajerova verze byla světová už tehdy
Něco z Alenky vzniklo ve švýcarské produkci v roce 1987 a databáze DAFilms uvádí délku 86 minut. Do širší distribuce se film dostal o rok později, tedy v roce 1988. Právě tehdy výrazně pomohl tomu, aby se jméno Jana Švankmajera pevněji uchytilo i za hranicemi. Filmový přehled připomíná, že šlo o jeho první celovečerní snímek. Alenka posílila jeho pověst jednoho z nejuznávanějších českých tvůrců mimo domácí scénu.
Z Carrollovy knihy si vzal základní kostru, ale obalil ji vlastní obrazností: drsnou, hravou, místy až nepříjemně konkrétní. Když jsme se k filmu na Karaoketexty.cz vraceli, znovu bylo patrné, proč se z něj nestala jen archivní zvláštnost. Pořád vypadá jako dílo, které nechce poslušně stát ve vitríně. A pokud dnes někdo převádí Alenku do rockové opery, česká stopa silnější než ta Švankmajerova se hledá opravdu těžko.
Kdo je vlastně Jan Švankmajer
Jan Švankmajer měl k loutkám a výtvarnému umění blízko už od dětství. Později studoval uměleckoprůmyslovou školu a také loutkářskou katedru DAMU. Během normalizace narážel na cenzuru a v letech 1972 až 1979 nesměl natáčet. Prosadil se i tak, hlavně krátkými filmy. Za Možnosti dialogu získal v roce 1983 Velkou cenu v Annecy i Zlatého medvěda na Berlinale. Když potom přišlo Něco z Alenky, byl to další bod na dlouhé, tvrdohlavé autorské cestě.
Švankmajer podle Čekýho rozhlasu zastává názor, že každá interpretace filmu je správná. I proto se jeho Alenka dá znovu otevírat a číst pokaždé trochu jinak, bez nutnosti dopracovat se k jedné definitivní odpovědi. Stejná látka teď pokračuje v rockové podobě: jednou v zásuvkovém světě starých věcí, podruhé v temnějším hudebním kabátu, kde se místo králičí nory otevírá digitální labyrint.
Zdroje: Autorský text, Facebook Louisa Livingstone, RollingStone, Filmový přehled, ČeskýRozhlas, DAFilms
Robbie Williams vytočil kytaristu Led Zeppelin a po výhře v boji o bazén se mu vysmíval v převleku
