Karel Zich se narodil 10. června 1949 v Praze do rodiny, kde hudba nebyla koníčkem, ale součástí běžného života. Jeho dědeček Otakar Zich byl skladatel a profesor hudební estetiky, strýc Jaroslav Zich byl hudební teoretik a skladatel. Karel si ale nakonec našel vlastní cestu, dost jinou než akademická tradice, z níž vyšel.
Nejdřív se věnoval klavíru, v jedenácti letech pak dostal první kytaru a hrát na ni se naučil sám. Rád si totiž všechno zkoušel po svém, nechtěl být jen pokračováním rodinné linie. Studoval kompozici na pražské konzervatoři, později estetiku a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal doktorát. Nakonec ale hudba převážila nad akademickou dráhou. Na Karaoketexty bychom kromě jeho kariéry rádi připomenuli i některé zajímavé střípky z jeho soukromí.
Od Spirituál kvintetu k sólové dráze
V letech 1964 a 1965 vystupoval se skupinou Framus po boku Michala Prokopa. V roce 1968 přišel další důležitý krok, Spirituál kvintet, kde zůstal do roku 1973. Tehdy vznikly i jeho první výraznější písně, například Doney Gal nebo Kovbojův nářek. Patřil také k prvním českým muzikantům, kteří opravdu dobře zvládali hru na dvanáctistrunnou kytaru. V té době to rozhodně nebyla běžná věc.
Na sólovou dráhu se vydal v roce 1974. O dva roky později vydal debut Dům č. 5. V repertoáru měl vlastní skladby i písně Karla Svobody, Petra Jandy nebo Bohuslava Ondráčka. Kariéra se rozjela rychle, v anketě Zlatý slavík se během jediného roku posunul ze 112. na 4. místo. Koncertoval po celé Evropě, ale podíval se i za oceán, do USA či Austrálie. Spolupracoval s celou řadou známých jmen včetně Pavla Bobka a Jitky Zelenkové.
Když začal zpívat skladby Elvise Presleyho, přilepila se k němu přezdívka český Elvis. Sám ji bral s odstupem a po svém: „Mám Elvise rád, na koncertu ho připomenu několika písničkami, ale to je všechno. Myslím si, že jsem českej Zich.“ Bylo v tom i něco přímočarého. Nechtěl být kopií.
Rodina, láska a dlouhé čekání
Na pódiu působil otevřeně a energicky. V soukromí byl mnohem zdrženlivější. Z prvního manželství s Natašou měl dvě děti, Adélu a Karla. Podle sestry Marie ho trápilo, že na ně kvůli práci nemá dost času – po nočních koncertech tak vstával i v sedm ráno, aby s nimi alespoň posnídal.
V roce 1984 se během turné s Waldemarem Matuškou na Moravě seznámil s Janou. I když přeskočila jiskra, Zich chtěl zsůtat s rodinou. „Tenkrát v tom ale nebylo možné pokračovat. Měl jsem rodinu a až po letech, kdy nám oběma vztahy nevyšly, jsme se k sobě vrátili,“ popsal později pro Blesk. Rozvod s první manželkou přišel až v roce 2001. Jeho žena tehdy potvrdila, že podnět přišel ze strany jejího manžela, on sám se příliš vyjadřovat nechtěl. „Karel říkal, že chce ještě něco hezkého zažít a jen čekal až budou děti větší,“ prozradil tehdy Blesku Zichův kamarád.
Potápění a náhlý konec v Porto-Vecchio
Svatba s Janou pak přišla o rok později, ačkoli vše bylo poměrně narychlo. Svatba prý byla bez bílých šatů a civilnější. Po svatbě s Janou našli společnou zálibu v potápění. Zich byl vůbec hodně aktivní, jezdil na kole, hrál tenis, miloval hory. Právě potápění se mu ale stalo osudným. V červenci 2004 zemřel během dovolené u korsického Porto-Vecchio. Bylo mu 55 let.
Pitva vyloučila různé spekulace o dramatických okolnostech. Příčinou byl rozsáhlý infarkt, který podle lékařů mohl přijít prakticky kdykoli. Zanechal za sebou víc než patnáct alb, desítky singlů a kariéru, která trvala čtyři desetiletí, od roku 1964 až do posledního roku života.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Blesk, Blesk, Český rozhlas Dvojka, iDNES.cz
Zpěvák Karel Zich: Jak se z kluka z Plzně stal hlas, který znal celý národ
