Zpívali o věrnosti a společně strávených letech tak přesvědčivě, že jim to fanoušci věřili. Jenže Yvetta Simonová a Milan Chladil nikdy pár nebyli.
Na Karaoketexty se k této písničce vracíme i kvůli jednomu zvláštnímu paradoxu české populární hudby. Simonová s Chladilem stáli spolu u mikrofonu 28 let, od roku 1956 až do června 1984, kdy Chladil náhle zemřel. Za tu dobu nazpívali řadu skladeb, které se hrály doma, v rozhlase i na koncertech – O nás dvou, Děti z Pirea a samozřejmě My dva a čas, které bychom se rádi věnovali více. Jenže za tím vším nebyla partnerská romance, ale dlouhé profesní soužití. Mnoho posluchačů to mimochodem dodnes bere jako překvapení.
Z britského hitu česká výpověď o soudržnosti
Původní skladba nesla název The Two of Us a přišla z Británie. Karel Vlach ji předal Zdeňku Borovcovi, jednomu z nejzkušenějších textařů své doby, a ten se nevydal cestou doslovného překladu. Napsal vlastní text. Místo sladkého vyznání vznikl spíš klidný, poetický rozhovor o blízkosti dvou lidí, kteří se o sebe mohou opřít. O čase, který nemusí být nepřítelem, pokud si ti dva ještě rozumějí. Borovcova slova navíc dobře sedla do melodie – plynula měkce, bez křeče, skoro jako by tam patřila od začátku.
Česká nahrávka vznikla začátkem března 1971 v Československém rozhlase, za doprovodu Orchestru Karla Vlacha. Supraphon ji vydal na singlu; na druhé straně byla píseň Indiánský bůžek lásky, kterou Yvetta Simonová zpívala sama. Odezva byla natolik výrazná, že My dva a čas nakonec posloužila i jako název celého alba. Simonová s Chladilem ho natáčeli od února do června 1971 v dejvickém studiu Supraphonu.
Skladba přitom nezůstala jen českou záležitostí. Objevily se nizozemské, německé i islandské verze. Zajímavou odbočkou je novozélandská nahrávka z roku 1968, tedy ještě před českou verzí. Na své album ji tehdy zařadila maorská skupina The Fantastic Maori Quintikis Showband.
Iluze manželství, kterou nikdo nerozporoval
Simonová začínala v operetě a do Vlachova orchestru přišla na konci padesátých let. Chladil, původně vyučený pánský krejčí, měl výrazný baryton a přirozený pěvecký projev; u orchestru se objevil o něco dřív. Vedle sebe před mikrofonem působili tak sehraně, že si je část publika automaticky spojila jako manželský pár. A nikdo zřejmě neměl velkou potřebu tuhle iluzi pokaždé vysvětlovat. Dva lidé zpívali o tom, že spolu vydrží ledacos, a ve své profesi spolu opravdu vydrželi skoro třicet let.
Chladil navíc nebyl zpěvák, který by se za písní ztrácel. Podle Super.cz si při vystoupeních pomáhal docela prakticky: díval se Simonové na rty a odezíral, protože texty neuměl nazpaměť. Na výsledku to ale nebylo slyšet. Jejich duety zněly uvolněně, přirozeně, bez škrobenosti. Chladil v jednom rozhovoru také přiznal, že ho původně táhl jazz, jenže tehdejší československá hudební scéna ho zavedla jinam.
Konec přišel náhle, uprostřed turné
Jejich společnou dráhu ukončila náhlá tragédie. Milan Chladil zemřel 28. června 1984 ve věku 53 let po návratu z koncertu v Kašperských Horách. Simonová později ten večer popisovala velmi konkrétně: vystoupení proběhlo běžně, Chladil ještě žertoval a koupil si dvě noční košile. Cestou zpátky si ale všimla, že se chová divně. Předjel ji, pak jel chvíli vedle jejího auta a zamával. Viděla ho tehdy naposledy živého. Té noci zemřel náhle v autě, pravděpodobně při cestě do nemocnice na Bulovce.
Simonová o něm mluvila jako o člověku, který měl v sobě neobvyklou dávku energie. „Vždycky říkal, že jsme rekordmani, že nikdo na světě tak dlouho spolu nevydržel. Byl to bodrý Moravan, měl v sobě spoustu energie a temperamentu. Žil dva životy najednou,“ řekla. Yvetta Simonová nedávno oslavila 98 let a dnes žije v domově seniorů. Jméno Milana Chladila z jejích vzpomínek nezmizelo ani po čtyřiceti letech.
Zdroj: Autorský text, Žena.cz, Super.cz, Wikipedie, Český rozhlas
Karel Gott pohořel v pěvecké soutěži, kariéru mu nakonec zachránila legendární kavárna Vltava