Lenka Dusilová a varhanice Katta připravují první společný koncert a shodují se v podstatné věci: nejdřív hudba, potom všechno ostatní. Jejich projekt pro festival Prague Sounds stojí na improvizaci, technické přesnosti i neobvyklém vztahu k nástroji.
Obě hudebnice o spolupráci mluví spíš jako o setkání dvou rozdílných pracovních návyků. Dusilová se víc opírá o intuici, Katta přináší varhanní způsob myšlení, přesnější, pevněji postavený. Z toho, co zatím kolem projektu zaznělo, není ten rozdíl překážkou. Stává se materiálem, se kterým se bude pracovat. První společný koncert je ohlášený na 11. listopadu 2026 od 20 hodin v kostele U Salvátora, v rámci programu festivalu Prague Sounds, jak jsme si na Karaoketexty všimli.
Hudba má přednost před image
Když přišla řeč na to, co budou mít při premiéře na sobě, odpověď docela přesně zachytila nastavení celého projektu: oblečení přijde na řadu až později. Teď se řeší jiné věci. Dramaturgie, technika, podoba večera. Na papíře to vypadá skoro samozřejmě, jenže u koncertu, kde se mají v chrámovém prostoru potkat hlas, elektronika a varhany, samozřejmého moc není. Kostel U Salvátora není klub s čitelnou akustikou. Dozvuk, dynamika, i malý posun v tempu tam dokážou udělat víc práce než efektní scénický nápad.
Prague Sounds projekt uvádí jako setkání dvou solitérek, které mají chuť zkoušet nové věci a posouvat zažité představy. K tomu sedí i způsob, jakým o koncertu mluví samy autorky. Nezačíná se obalem, který má dobře vypadat v tiskové zprávě. Nejdřív se zjišťuje, co večer hudebně unese a co by v něm bylo jen přidanou ozdobou.
Katta hraje bosá z praktického důvodu
Jeden z detailů, který na celé spolupráci rychle utkví v hlavě, je vlastně hodně fyzický. Katta hraje na varhany bosá. Zvolila si to kvůli přímému kontaktu s pedálovou klaviaturou. Varhaník ji ovládá nohama s citlivostí, která se v něčem podobá práci rukou na manuálech. Katta už dřív vysvětlovala, že se běžně používají speciální boty s tenkou podrážkou. Jenže je opakovaně zapomínala, až se z bosého hraní stalo prosté a funkční řešení.
Nic tady zatím nevypadá samoúčelně. I věc, která by se dala snadno prodat jako vizuální gesto, má technický a hudební důvod. Katta se navíc dlouhodobě snaží vytáhnout varhany z představy nástroje určeného hlavně pro liturgii. V jednom rozhovoru je označila za „nejstarší sexy synťák“. Nadsázka, jistě, ale docela hezká. Starý nástroj je pro ni rovnocenný partner současného zvuku.
Dvě rozdílné cesty, jeden prostor
Dusilová se v posledních letech pohybuje mezi písňovější tvorbou a volnějšími, zvukově otevřenými projekty. Katta propojuje klasické řemeslo s experimentem a sama připouští, že v konzervativním varhanním prostředí je takový přístup pořád trochu na hraně. I proto jejich setkání u varhan dává zvláštní smysl. Nástroj, který bývá spojován s tradicí a řádem, se má stát prostorem určitého rizika.
Organizátoři mluví o večeru postaveném na improvizaci, práci s prostorem a vzájemném naslouchání. U podobného spojení je to docela důležitá poznámka. Nečeká se naleštěná show, která jen předvede neobvyklou kombinaci jmen a nástrojů. Mělo by jít o koncert, který se bude skládat zevnitř, v reálném čase, a bude muset brát vážně i místo, ve kterém zazní.
Zdroj: Autorský text, Prague Sounds, Český rozhlas, Wikipedie
Návrat k hitu z doby před deseti lety: Zpěvačka Anna K. oznámila zásadní zprávu pro své nejvěrnější příznivce
