Bruce Springsteen měl teprve čtyřiadvacet let, když napsal „Born to Run“, skladbu, která mu změnila kariéru. Sám po letech přiznal, že otázky, které do ní vložil, hledá znovu a znovu dodnes.
V roce 1974 nebyl Springsteen zrovna v klidné pozici. Dvě alba už měl venku, kritika si jich všímala, jenže v prodejích se to příliš neukázalo. Podle dostupných informací psal „Born to Run“ v pronajatém domě v Long Branch v New Jersey a bylo mu jasné, že tato skladba může hodně změnit. Nebo taky nic. Laťku si přitom dal skoro nesmyslně vysoko: chtěl natočit největší rockovou nahrávku, jakou kdy slyšel. Na Karaoketexty jsme se podívali na to, jak se mu to povedlo.
Poslední pokus o průlom
První náznak přišel už koncem roku 1973, kdy si poznamenal samotný název. Text pak vznikal v první polovině roku 1974. Springsteen později vyprávěl, že seděl na kraji postele s kytarou, když se mu v hlavě objevilo spojení „born to run“. Drželo se ho. Mělo v sobě tah filmového záběru a trochu přepjaté drama, které k té písni nakonec sedí. Ani dnes nepůsobí jen jako rockový singl.
Nahrávání se táhlo celé měsíce a ze vzpomínek lidí kolem studia je cítit, že z toho postupně byla skoro posedlost. Přibývaly kytary, klavíry, glockenspiel, saxofon Clarence Clemonsa. Vrstva za vrstvou, až vznikla hutná zvuková masa, kterou kritici dlouhodobě spojují s estetikou Wall of Sound. Singl vyšel 25. srpna 1975 a v americkém žebříčku Billboard Hot 100 vystoupal na 23. místo. Na světový triumf to ještě nebylo, ale na první opravdu výrazný zásah doma ano.
Romantika, která má trhlinu
Často se přitom ztrácí, že Springsteen se k té skladbě později nevracel jen s dojetím. Říkal, že tehdy psal o klukovi a dívce, kteří chtějí zmizet a už se neohlížet. Jenže časem mu došlo, že nestačí posadit postavy do aut a nechat je ujíždět pryč. Někde před nimi musí existovat i cíl. Bez něj ten útěk nemá smysl. Neklid je v písni pořád slyšet, možná dokonce víc než původní mladická razance.
Springsteen přiznal, že ho dodnes překvapuje, kolik toho ve čtyřiadvaceti tušil o tom, co chce. Jenže taky říkal, že otázky, které si v té skladbě položil, s ním zůstaly. Když se text přečte bez koncertního rámusu a bez euforie publika, vyjde na povrch možná nejzajímavější vrstva celé písně. Refrén slibuje pohyb, svobodu a únik. Uvnitř je ale také strach, samota a nejistota, co vlastně čeká na konci cesty.
Hit, který přerostl svého autora
„Born to Run“ se se Springsteenem silně spojila a stala se také titulní písní alba, které z něj udělalo hvězdu. Oficiální web připomíná, že právě deska Born to Run v roce 1975 odstartovala dopad, jaký se objevuje jednou za deset let. Skladba se později dostala i do výběrů nejlepších písní rockové historie, včetně seznamu Rolling Stone a Rock and Roll Hall of Fame.
Je v tom kus ironie. Píseň, kterou mladý autor psal pod tlakem a s pocitem, že potřebuje zlomit vlastní osud, nakonec zůstala jako širší výpověď o americkém snu a jeho trhlinách. Springsteen po letech říkal, že „Born to Run“ byla písní jeho mládí a že později musel psát o dospělejších věcech. Dnes proto funguje ve dvou polohách: jako prudký rockový nápor a současně jako přímá zpráva, že samotný útěk ještě nemusí nic vyřešit.
Zdroj: Autorský text, Songfacts, Oficiální web Bruce Springsteena, American songwriter
Království nostalgie: 3 nezapomenutelné písně z roku 1985, které definovaly celou generaci
