Když se řekne slovenský folklór, většina lidí si vybaví slavnostní kroje, festival Východná a hlas, který dokáže zastavit čas. Jenže za příběhem Anny Hulejové se skrývá bolest, jakou si málokdo dokáže představit.
Anna Hulejová zasvětila život slovenskému folklóru. Její hlas nesl lidové písně, které si lidé předávali z generace na generaci, a postupně se stala jednou z výrazných osobností slovenské hudební tradice. Za jejími vystoupeními se ale skrýval i příběh osobní ztráty, která ji zasáhla natolik, že na dlouhých patnáct let úplně přestala zpívat, což jsme se rozhodli na Karaoketexty připomenout.
Po smrti dcery ztratila chuť zpívat
Hulejovou znali posluchači díky písním jako Marmuriena naša nebo Čo robíš, Hanka, Hanička, Hanka. Pak ale přišla zpráva z Honolulu, která jí obrátila život naruby. Její jedinou dceru Noriku zastřelil muž, který ji dlouhodobě pronásledoval.
Tragédie zasáhla i to nejvlastnější, co měla, její hlas. Nešlo o obrazné vyjádření, opravdu přestala zpívat. Patnáct let bez písně. Nebyla to pauza po dlouhé kariéře ani potřeba stáhnout se na chvíli z veřejnosti. Bylo to ticho po smrti dítěte.
Bolest z ní odcházela jinudy, hlavně přes psaní. Darina Laščiaková, její kolegyně a blízká přítelkyně, jí poradila, aby zkusila básně. Hulejová pak psala do sešitů znovu a znovu, část textů věnovala přímo Norice. Některé se později objevily v knize Rozospievaná balada Hanky Hulejovej. Psát ještě dokázala, ke zpěvu se ale dlouho vrátit neuměla.
Zpátky ji přivedly až vnučky
Zlom nepřišel z divadla, ze studia ani z nějakého velkého návratového plánu, odehrál se doma. Synovi Miroslavovi se narodily dvě dcery, Simonka a Natálka. Hulejová o nich mluvila jako o děvčatech, která jí vrátila radost a chuť vydržet.
Ke zpívání se začala opatrně vracet kolem roku 2010. Mezi prvními, kdo s ní po dlouhé odmlce znovu nahrával, byl Jaroslav Stráňavský. S datem 27. dubna 2010 se pojí její první nové nahrávky po tragédii. Hlas se tehdy ozval znovu, poznamenaný časem i tím, co měla za sebou. Ale pořád to byla Anna Hulejová.
Rodinná nit se tím nepřetrhla. Starší vnučka Simona se k lidovým písním dostala přirozeně. Hulejová s ní vystupovala i nahrávala a při poslechu se nedala přehlédnout, nebo spíš přeslechnout, podobná barva hlasu. Simona Hulejová dnes zpívá na festivalech Východná, Grape nebo Uprising, spolupracuje s Orchestrem lidových nástrojů Slovenského rozhlasu a televize a tradici nese dál vlastním způsobem.
Pocty přišly, bolest zůstala
V posledních letech života se Anně Hulejové dostalo uznání, o které se nijak hlasitě nehlásila. Podílela se na albu duchovních písní Ave Maria i na nahrávce Diabolské husle – Pozdrav zo Slovenska. Získala titul zasloužilé umělkyně a 7. ledna 2014 převzala na Bratislavském hradě od slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče Pribinův kříž II. třídy za mimořádný přínos slovenské kultuře v oblasti lidového umění.
Přijímala to tiše a bez dlouhých řečí. Musela vědět, že ani státní vyznamenání nemůže zacelit místo, které po Norice zůstalo prázdné.
Dožila v Ružomberku, městě, které měla ráda, mezi svými lidmi. Sama říkala, že bolest po smrti dcery s ní zůstala až do konce. Přesto se ke zpěvu vrátila. Naučila se nést i to, co se nést téměř nedá. Anna Hulejová zemřela ve věku 86 let. Slovenská kulturní obec ji připomínala jako mimořádnou zpěvačku s hlasem, který oslovoval posluchače daleko za hranicemi Slovenska.
Zdroj: Autorský text, YouTube, TN Nova, Ministerstvo kultury SR, GoOut, Proglas
Pohádka o slovenské popstar: Adélu vyřadili z Netflixu, dopracovalo to až k celosvětovému turné s Demi Lovato
