Ve filmu Hudbu složil, slova napsal nehraje Hugh Grant jen bývalou popovou hvězdu, která se snaží vrátit do hry. V roli Alexe Fletchera skutečně zpívá, což dává filmu z roku 2007 větší lehkost i věrohodnost.
Scénář napsal a režie se ujal Marc Lawrence. Ve Spojených státech měl film premiéru 14. února 2007, do českých kin dorazil 15. března téhož roku. Grant hraje někdejšího člena kapely PoP!, muže, jehož největší sláva zůstala kdesi v osmdesátkách. Dnes objíždí hlavně nostalgické akce a vystupuje pro lidi, kteří si na jeho někdejší úspěchy ještě dobře pamatují. Když přijde nabídka napsat a nazpívat novou píseň pro současnou popovou hvězdu Coru Corman, Alex to nebere jako obyčejný kšeft. Vidí v tom možnost, dost možná jednu z posledních, jak svou kariéru ještě trochu rozhýbat. Na Karaoketexty jsme se rozhodli známou komedii připomenout, a to včetně nejvýraznějších písní.
Grantův zpěv není jen rekvizitou
Hugh Grant ve snímku jenom nepředstírá zpěv do playbacku, svoje pěvecké party podle dobových ohlasů i filmových databází skutečně nazpíval. Psaly o tom už tehdejší české recenze: Grant tu zpívá, tančí a velkou část filmu drží v lehkém, nenuceném tempu. U romantické komedie to může vypadat jako bezvýznamná poznámka. Jenže Alex Fletcher má být člověk, který se na pódiu kdysi pohyboval úplně samozřejmě. Ne herec převlečený za vybledlou popovou legendu.
Hudba proto ve filmu není jen výplň mezi dialogy Hugha Granta a Drew Barrymoreové. Vlastně na ní stojí celá zápletka. Alex má melodie v ruce, nebo spíš v hlavě, ale slova mu drhnou. Sophie Fisherová, kterou hraje Barrymoreová, se k němu připlete skoro omylem, původně jen kvůli zalévání květin. Postupně se z ní stane textařka, parťačka při skládání a také žena, se kterou se Alex pokouší dát dohromady píseň, jež by ho mohla vrátit aspoň kousek zpátky do hry. Grant nicméně pro The Independent vysvětloval, že Auto-Tune v jejich výkonech hrál docela významnou roli.
Way Back into Love jako střed filmu
Nejsilněji s filmem srostla skladba Way Back into Love, u níž je ve filmu jako autor hudby uveden Adam Schlesinger. Vedle ní zazní i schválně přepálená osmdesátková píseň Pop! Goes My Heart, parodie na dobu načesaných účesů, pastelových videoklipů a popových idolů, kteří se usmívali přesně tak, jak se po nich chtělo. A funguje překvapivě dobře. Film o zpěvákovi za zenitem totiž potřeboval písně, kterým divák aspoň na chvíli uvěří. Bez nich by Alexův příběh byl jen pečlivě vystavěná, ale trochu prázdná konstrukce.
Scénář přitom z Alexe nedělá úplného zoufalce bez talentu. Spíš chlapa, kterému hudební vlak dávno odjel, a on to moc dobře ví. Vyzná se v zákulisí, zná tlak vydavatelství i manažerů a chápe, jak rychle se z popové senzace stane jméno v programu retro večera. Když tedy pronáší cynické poznámky o tom, že píseň má hlavně prodat, člověk mu to věří. Pod lehkou komediální slupkou je cítit poměrně přesná zkušenost s tím, jak krátká může být popová sláva.
V českém znění mluvil Alex hlasem Pavla Vondry
V českém dabingu propůjčil Alexi Fletcherovi hlas Pavel Vondra, Sophii mluvila Andrea Elsnerová a manažera Chrise Rileyho daboval Pavel Rímský. U tohoto filmu to není úplně okrajová informace. Hudbu složil, slova napsal totiž spousta českých diváků zná hlavně z televizních repríz, tedy z dabované verze. Originál ale stojí na Grantově civilnějším, trochu nenápadném projevu. Není to žádná pěvecká exhibice.
Po téměř dvaceti letech Hudbu složil, slova napsal nepůsobí jako zásadní film o hudebním průmyslu. Ani se o to nesnaží. Pořád ale funguje jako svižná romantická komedie, která rozumí tomu, že filmová píseň nemá jen vyplnit pár minut stopáže. Má pohnout vztahem, náladou i dějem. A Hugh Grant ji tu opravdu nezpíval jen na oko.
Zdroj: Autorský text, ČSFD, Wikipedie, The Independent
Krutá sebekritika slovenské ikony: Marika Gombitová promluvila o tom, co dělá, když se vidí v televizi
