V únoru 1970 přišel pro Kubišovou zákaz zpívat. Záminkou byly zfalšované pornografické fotomontáže, které komunistický režim vyrobil, aby zničil ženu, jež odmítla mlčet.
Komunistický režim měl s Martou Kubišovou potíž nejpozději od srpna 1968, kdy na Staroměstském náměstí zazněla Modlitba pro Martu. Píseň vznikla původně jako filmová melodie, jenže během několika hodin z ní byla hymna odporu proti sovětské okupaci. Kubišová se navíc netajila podporou Alexandra Dubčeka. Zakázat v té době nejpopulárnější zpěvačce v zemi vystupování bez vysvětlení by ale působilo příliš okatě. Bylo potřeba najít důvod. Nebo ho vyrobit. Na Karaoketexty připomínáme, co se tehdy stalo a jak to ovlivnilo další kariéru Kubišové.
Fotomontáž z cizích těl a jednoho obličeje
Podvržené pornografické fotografie se staly záminkou k zákazu její umělecké činnosti. Na cizí nahá těla někdo neuměle přenesl obličej Marty Kubišové a snímky opatřil popiskem, který ji spojoval s Alexandrem Dubčekem. Kdo fotomontáže vyrobil, se nepodařilo spolehlivě zjistit. Ředitel Pragokoncertu Hrabal pak tři takové fotomontáže předložil na stůl a čekal, že lidé z okolí zpěvačky pomohou celou věc „ověřit“.
Podvrh byl, při dnešním pohledu, až trapně průhledný. Byly vidět střihy, proporce neseděly, stíny šly každý jinam. Sama Kubišová na to později vzpomínala v pořadu 7 pádů Honzy Dědka, kdy prý Václavu Neckářovi říkala: „Copak jsi neřekl, že to nemůžu být já? Vždyť ta holka je úplně hubená. Já jsem také nebyla žádná vazba, ale měla jsem lepší tělo. Byla to ošklivka, měla jen účes jako já.“ Jenže v roce 1970 to vedení Pragokoncertu a komunistickým cenzorům stačilo. Formální důvod k okamžitému zákazu činnosti ležel na stole.
Tím se prakticky rozpadlo jedno z nejsledovanějších uskupení tehdejší československé populární hudby. Golden Kids, trio Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře, mělo poslední společné vystoupení 27. ledna 1970 v Ostravě.
Neckář řekl ne. Vondráčková zářila dál
Ředitel Pragokoncertu potřeboval svědka z branže, nejlépe někoho, kdo by ženu na fotografiích poznal a potvrdil, že jde o Kubišovou. Václav Neckář se k tomu nabízel: roky s ní vystupoval, znal ji zblízka. Hrabal u něj ale nepochodil. Neckář odmítl fotografie potvrdit a později šel k soudu svědčit v její prospěch. V tehdejší atmosféře riskoval vlastní kariéru.
Spor s Františkem Hrabalem skončil v dubnu 1971 smírem. Ředitel Pragokoncertu v něm prohlásil, že neměl podklad pro tvrzení, že žena na fotografii byla Marta Kubišová. Ani tento výsledek jí ale uměleckou kariéru nevrátil. Smlouvy už byly vypovězené a její zákaz vystupování pokračoval.
Soud se konal v roce 1971, tedy v roce, kdy Kubišová přišla v osmém měsíci těhotenství o dítě a krátce nato i o manžela, který odešel do exilu. Její právník byl rozhořčený natolik, že podal ještě další žalobu na Supraphon. Ani ta ale situaci neotočila.
Helena Vondráčková podle dostupných svědectví od začátku věděla, že fotografie jsou nesmysl, a Kubišové osobně neublížila. Její cesta se ale vydala úplně jiným směrem. Stala se jednou z největších hvězd nastupující normalizace, jezdila do zahraničí a pravidelně se objevovala v televizi. Kubišová zatím lepila sáčky na hračky. Ten rozdíl lidem z paměti jen tak nezmizel, ani po letech.
Album v trezoru, hlas na Václavském náměstí
Deska Songy a Balady, vydaná v roce 1969, byla stažena z prodeje a zmizela z obchodů. Znovu vyšla až po sametové revoluci. Během více než dvaceti let zákazu mohla Kubišová zpívat jen na uzavřených undergroundových akcích pro pozvané. Ani tam nebyla mimo dohled; StB ji sledovala dál. Podle dostupných informací měla ve druhé polovině 80. let nastoupit ke skupině The Plastic People of the Universe, angažmá však měla překazit právě Státní bezpečnost.
Veřejnost si přesto pamatovala, koho poslouchala. V anketě Zlatý slavík 1970 získala Kubišová mezi zpěvačkami nejvíc hlasů. Režim výsledky upravil a sloučením kategorií vyhlásil jediným vítězem Karla Gotta. Cenu dostala Kubišová až dodatečně, po roce 1989.
Na balkón pražského Melantrichu vystoupila 21. listopadu 1989. Pod ní, na Václavském náměstí, stálo přes dvě stě tisíc lidí. Zpívala bez doprovodu. Hlas, který se dvacet let nesměl ozývat veřejně, se vrátil přesně ve chvíli, kdy se starý režim začal hroutit.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Rozhlas.cz, MartaKubišová, 7 pádů Honzy Dědka
Divoký románek české popové královny: Helena Vondráčková milovala muže se spornou minulostí
