Rok 1985 byl pro hudbu výjimečný, pop, rock i country zažívaly zlaté časy zároveň. Tři písně z toho roku se zapsaly do paměti celé generace tak hluboko, že je čas nevymazal.
Hudební historie zná jen málo roků, ve kterých se potkalo tolik žánrů a tolik momentů, které později získaly skoro ikonický status. Navíc šlo o dobu bez internetu a bez streamovacích služeb. Skladba se musela prosadit jinak: přes rádio, televizi, videoklip, filmové plátno. Třem úplně rozdílným písním, které jsme na Karaoketexty vybrali, se to povedlo tak, že se o nich mluví i po čtyřiceti letech.
Don’t You (Forget About Me) – Simple Minds a film, který jedné písni otevřel cestu
Jen málo filmových skladeb přežilo svůj původní kontext tak samozřejmě jako tato. Don’t You (Forget About Me) od Simple Minds vznikla pro film Snídaňový klub režiséra Johna Hughese, jenže poměrně rychle přerostla roli doprovodu k závěrečným titulkům. Dostala se na první místo amerického žebříčku Billboard Hot 100 a v řadě zemí pronikla do první dvacítky.
Simple Minds ji přitom nahrát nechtěli. Kapela pracovala na vlastních věcech a píseň napsaná na objednávku pro hollywoodský film jim nepřipadala jako něco, co by do jejich tehdejší dráhy zapadalo. Nakonec ale souhlasili. Je v tom trochu ironie: právě z této skladby se stal jejich největší hit. Ultimate Classic Rock ji dnes řadí na druhé místo mezi nejlepšími písněmi roku 1985, hned za Kate Bush. To není špatná vizitka pro song, který původně skoro nevznikl v jejich podání.
We Are the World – noc, kdy se hudební průmysl sešel u jednoho mikrofonu
Kdyby měl někdo podle jediné nahrávky zjistit, kdo v roce 1985 patřil k největším jménům světové hudby, stačilo by pustit We Are the World. Michael Jackson, Lionel Richie, Bruce Springsteen, Tina Turner, Stevie Wonder, Diana Ross, Bob Dylan a k nim další desítky interpretů. Singl vznikl jako odpověď na hladomor v Etiopii a zařadil se mezi nejprodávanější nahrávky v dějinách populární hudby.
Nahrávalo se v noci z 28. na 29. ledna 1985, hned po udílení American Music Awards. Řada účinkujících jednoduše zůstala ve městě a zamířila do studia. Producent Quincy Jones nechal na dveřích údajně vzkaz: „Nechte svá ega venku.“ V takové sestavě to muselo být praktické upozornění, ne jen hezká věta. Výsledek byl charitativní rekord a zároveň zvukový otisk jedné éry.
O We Are the World se někdy mluví hlavně jako o dobročinném projektu. Jenže tím by se z ní ubralo až příliš. Ta píseň pořád funguje i jako nahrávka, ne pouze jako dobový apel. Je na ní slyšet koncentrace lidí, kteří věděli, že se účastní něčeho mimořádného.
Everybody Wants to Rule the World – lehký zvuk, pod ním chladné téma
Everybody Wants to Rule the World od Tears for Fears zní na první poslech skoro bezstarostně. Rytmus se příjemně houpe, kytara je jemná, produkce má vzduch. Jenže text míří jinam: k touze po moci, nervozitě dané studenou válkou a k pokušení mít věci pod kontrolou, i když se svět kontrolovat nedá.
Skladba vyšla v roce 1985 a vystoupala na první místo Billboard Hot 100, v britském singlovém žebříčku skončila druhá. Tears for Fears tehdy vydali album Songs from the Big Chair, jednu z nejúspěšnějších desek celé dekády. Hudební publicisté ten moment často popisují jako dobu, kdy synth-pop přestal být jen módní zvukovou vlnou a začal přesněji pojmenovávat náladu své doby.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, Wikipedie, Wikipedie, Ultimate Classic Rock
Píseň, která změnila osud Bosse: Jak Springsteen získal smlouvu a vyděsil hudební konkurenci
