Bryan Adams celá léta nechával fanoušky v omylu ohledně svého největšího hitu. Summer of ’69 není o roce 1969. Pravý důvod výběru čísla vás možná překvapí.
V redakci Karaoketextů bychom rádi připomenuli, že Adams v posledních letech několikrát zopakoval věc, kterou část fanoušků pořád bere spíš jako provokaci. Číslo 69 v názvu podle něj neodkazuje k roku 1969. Je to poněkud lechtivá narážka, konkrétně na polohu 69. Říká to natvrdo a občas se diví, kolik lidí tu pointu pořád míjí. Na jednom koncertě měl poznamenat, že kdo v závěru písně neslyší odkaz na polohu 69, ten „musí mít pěkně zanesené uši“.
Rok 1969? Adamsovi bylo devět
Když se text začne brát jako přímá autobiografie, hned to drhne. V létě 1969 bylo Bryanu Adamsovi teprve devět let. Příběh o první kytaře, kapele, která se rozpadá, a letní lásce tedy do jeho vlastního života v tom roce nesedí. První kytaru, imitaci Stratocasteru, si koupil v obchodě ve Velké Británii v roce 1970, když mu bylo deset nebo jedenáct let. Summer Of ’69 proto není přesný zápis osobních vzpomínek.
Do hry tu vstupuje Jim Vallance, Adamsův dlouholetý spoluautor. Tomu bylo v roce 1969 sedmnáct a část nálady i postav v písni vychází z jeho tehdejších zkušeností. Jimmy, bubeník, jenž „skončil“, i Jody, která se vdala, nejsou vymyšlená jména od stolu. Šlo o skutečné lidi. Jody Perpik navíc dodnes s Adamsem jezdí na turné jako jeho zvukař.
Odkud se vzalo „69“ v názvu
Píseň původně žádný definitivní název neměla. Vallance přišel s možností The Best Days of My Life. Během jedné z demo verzí ale Adams do textu vložil verš s odkazem na léto 69 a najednou to v písni drželo. Rým, rytmus, celkový pocit. Číslo do melodie zapadlo přirozeně a už tam zůstalo. Adams později říkal, že titul Summer Of ’69 chtěl právě kvůli dvojímu významu: navenek to vypadá jako časová vzpomínka, ve skutečnosti mluví o lásce, tělesnosti a mládí. V rozhovoru pro Classic Rock Magazine to formuloval jasně: „Obrovský omyl je myslet si, že ta píseň je o roce 1969. Není. Číslo 69 jsem zvolil kvůli sexuální poloze.“
Jako jedna z inspirací mu posloužila skladba Night Moves od Boba Segera, tedy píseň postavená na letní vzpomínce, touze a fyzické blízkosti. Adams chtěl napsat něco s podobným nábojem, jen po svém. Z toho nakonec vyšla Summer Of ’69: rocková nostalgie, která na první poslech zní nevinněji, než jak byla zamýšlená.
Producent ji chtěl vyhodit, Adams neustoupil
Summer Of ’69 vznikala v lednu 1984 v západním Vancouveru a podle vzpomínek šlo o jednu z nejtvrdších prací na albu Reckless. Skladba prošla větším množstvím úprav než ostatní písně na desce. Hudební producent Jimmy Iovine navíc Adamsovi doporučil, aby ji z alba vyřadil. Stejně tak baladu Heaven. Obě mu připadaly nevhodné. Adams na to nepřistoupil. Nahrávka už byla odevzdaná managementu a on nechtěl couvnout. Výsledek známe: obě skladby zůstaly, obě se zařadily mezi největší hity alba. Summer Of ’69 se dostala na páté místo amerického žebříčku Billboard Hot 100 a album Reckless díky ní i dalším singlům vystoupalo na vrchol amerických hitparád.
Samostatnou historku má i kytara z úvodního verše. Adams ji jako dítě nechal u sousedů v Izraeli, kam se rodina přestěhovala. Po více než deseti letech mu přišel e-mail od člověka, který tvrdil, že nástroj má u sebe. Adams tehdy neodpověděl. Později, v jednom německém klubu, za ním přišel neznámý muž a řekl mu totéž: má jeho první kytaru. Původní majitel měl zahynout při letecké nehodě, nástroj pak putoval dál a nakonec se dostal zpět k Adamsovi.
Summer Of ’69 dodnes funguje hlavně proto, že si ji lidé mohou vyložit po svém. Někdo slyší vzpomínku na mládí, někdo dvojsmysl, někdo prostě jen jednu z nejznámějších kytarových linek osmdesátých let. V rádiu se pozná během vteřiny. A to jí zůstalo.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, American Songwriter, Louder Sound
Drsná fakta o známé kapele O5 a Radeček: Sourozenecké spory dohnaly hudebníky až k pěstním soubojům
