Yoko Ono nese nálepku ženy, která rozbila nejslavnější kapelu světa. Ale Paul McCartney, George Harrison i producent George Martin shodně potvrdili, že to tak nebylo.
Při zmínce o konci Beatles se spoustě lidí vybaví Yoko Ono skoro automaticky. Japonská konceptuální umělkyně, která sedávala ve studiu vedle Johna Lennona, mlčky sledovala nahrávání a podle zažité legendy postupně narušovala vztahy mezi čtveřicí z Liverpoolu. Jenže tato historka drží hlavně proto, že je přehledná a dobře se vypráví. S realitou to je složitější. Na Karaoketexty.cz připomínáme, že historici i samotní Beatles vše uváděli na pravou míru.
Yoko jako hromosvod pro hlubší frustrace
Producent George Martin v dokumentu Antologie řekl bez vytáček, že Yoko Ono Beatles nerozbila. Paul McCartney v dokumentu Get Back mluvil o tom, že Yoko je Johnova volba a ostatní ji musí respektovat. George Harrison, který její přítomnost nesl asi nejhůř, se s ní časem také smířil. Seděla u Johna, do samotného nahrávání podle jejich vzpomínek nezasahovala. Bylo to nezvyklé, trochu nepohodlné, ale kapela si na to nakonec zvykla.
Hudební historik Tim Riley to pro History.com formuloval hodně zostra: „Myslím, že ten nápad, že Yoko kapelu rozbila, je jednou z nejrasističtějších, nejhloupějších a nejvíce krátkozrakých věcí, co se o tom kdy řekly.“ Podle Rileyho Lennon za Yoko do určité míry schovával vlastní rozhodnutí odejít. Ona se pak stala viditelným terčem zlosti, která ve skutečnosti souvisela s něčím jiným. S penězi, právníky a také s tím, že čtyři lidé, kteří kdysi fungovali jako jeden organismus, už žili každý trochu jinde.
Skutečný rozpad: právníci, Apple Corps a zmrazené miliony
Po smrti manažera Briana Epsteina v roce 1967 zůstali Beatles bez člověka, který jim dlouho držel směr. Rozhodli se, že firmu Apple Corps zvládnou řídit sami. Brzy se ukázalo, že to byla představa dost vratká. Peníze mizely, řízení firmy bylo chaotické a jednotliví členové kapely si začali hledat vlastní zázemí a vlastní poradce.
Rozhodující posun přišel v lednu 1969. Lennon se setkal s manažerem Allenem Kleinem a chtěl, aby hájil jeho zájmy. McCartney šel opačnou cestou a vybral si právníky Lee a Johna Eastmanovy, otce a bratra své tehdejší partnerky Lindy. Najednou tu byly dva tábory, dvě představy o budoucnosti a jedna kapela, která to měla všechno ustát. Neustála. Spory se táhly měsíce a prosakovaly i do práce ve studiu.
Po koncertě v Torontu v září 1969 se Lennon na letišti rozhodl, že končí. Dne 20. září 1969 to na schůzce v Apple oznámil McCartneymu, Starrovi a Kleinovi. Mluvil prý o tom, že chce „rozvod“. Klein ho přesvědčil, aby se s oznámením počkalo, protože Beatles právě dotahovali výhodnou smlouvu s Capitol Records. Ta jim měla zajistit vlastnictví celého katalogu. Podepsala se ve stejný den, kdy Lennon kapelu fakticky opustil.
Jenže právní tahanice tím neskončily. Literary Hub v analýze rozpadu kapely popisuje, že tantiémy ze všech beatlesovských i sólových nahrávek procházely přes Apple a zůstávaly zmrazené. McCartney mezitím v roce 1971 založil Wings, platil muzikantům týdenní mzdy, hradil turné i nahrávání, ale ze svých vlastních písní neviděl ani libru. Lennon si naopak přes Apple nechával účtovat newyorské životní náklady a filmové projekty s Yoko Ono. Do konce roku 1973 šlo přibližně o dva miliony dolarů, které ostatní tři chtěli vrátit do společné pokladny.
Čtyři muži, kteří prostě vyrostli
Pod vrstvou smluv, účetních sporů a právnického bahna ležela ještě jedna, obyčejnější věc. Beatles spolu hráli od dospívání. Z kluků z Liverpoolu mezitím vyrostli muži s rozdílnými životy i ambicemi. McCartney se v sedmdesátých letech prosadil s Wings, Lennon si dal tvůrčí pauzu a soustředil se na rodinu, Harrison se věnoval vlastní hudbě a produkci, Starr se objevil ve filmech. Když se jich novináři ptali, proč Beatles skončili, odpovídali často podobně: „We grew out of The Beatles.“ Tedy že z nich vyrostli.
Yoko Ono byla jednoduchá odpověď na otázku, která jednoduchá nebyla. Konec nejslavnější kapely světa měl mnohem víc společného s penězi, zablokovanými financemi, sporem o manažera a s tím, že čtyři lidé už nešli stejným směrem. Bez tajemného viníka v pozadí.
Zdroje: Autorský text, Wikipedie, History.com, Literary Hub, The Guardian
Klíčový moment v historii The Beatles: Skladba inspirovaná snem změnila směr jejich kariéry
